Nikdykde

danniel hauser

| 20.08.2006 | reportáž

Technika:

Canon EOS 5 + Canon EF f3.5-5.6/28-105mm USM II, Sigma f2.8-4/17-35 mm
tmax

Poznámky:

Tahle fotka i povidani je neco jako pokracovani tyhle fotky a tohodle povidani:

http://www.photopost.cz/pp5/foto.php?id=167237&ord=1&kat=0&aut=0

Dalsi rok v hajzlu a ja skoro zacal pochybovat, jestli to misto neni jen vysledek halucinace z vedra nebo autosugesce z toho, jak tu historku furt vypravim do kola a vylepsuju (no a co).
Mapa rika, ze zeme-nezeme neni ani 30km daleko, casu dost, k ruce par pratel, kteri muzou poslouzit jako svedci, ze nekecam a nalada expedicni.
Obloha v barve ostravske sedi sice neslibuje zadny petibodovy zabery, ale cesta do kulis levneho americkeho hororu se socrealistickymi prvky i tak vyhrava nad alternativou celodenni lihove party s vodkou, semtexem a barmanem z Kuby.
Zacina prset, 2x spatne odbocim a zacinam si rikat, jaka to byla nahoda a jestli treba nejde zabloudit jeste na horsi misto.
Monotonni zensky hlas z GPS trva na tom, ze za tim domem mam odbocit do leva, neverim, ale odbocim.
A tam stoji stejne jako pred rokem. Znacka slepa ulice s dodatkem 1km. Zastavuju a delam prvni fotky.
Silnice si ze svy udajny slepoty nic nedela a klidne si nekam vede.
O nejakej ten kilometr dal slepa silnice nekonci znackou konec statni silnice. Zrejme diky tomu, ze je slepa a nevidi na znacky, miji pomyslnou hranici, kde konci uzemni zajmy tohodle statu a pres kaluze a rozbity asfalt miri nekam za horizont. Tehdy v rosolovitym teteleni letniho vzduchu, ted ve stene vlezlyho deste.

Sedime v aute, susime fotaky, kapky pleskaj do skel a kdyz uz skoro neni videt ven, sterace se vzdycky na chvili proberou z letargie, svihnou sebou a rezaty memento zas chvili drze hlasa svuj pochybny dopravni vyznam, nez ho zase zakryje dalsi vrstva vody.
Neni pochyb, nezdalo se mi to, pred nami je Hnizdo.