- Technika:
- CANON EOS 40 D
- Poznámky:
- Promo fotka hudební skupiny Mabinogion, jejíchž hudba vychází z podrobného studia keltské kutury na našem území.
Po Keltech nám zůstala jedna věc, která se kupodivu zachovala v téměř nezměněné formě až dodnes: naše svátky. Kromě obou slunovratů a rovnodenností měli Keltové důležité
svátky, které se ve více či méně zdeformované formě zachovaly až do dnešních dnů.
Rok začínal Samhainem (nebo také Samainem) a slavil se 1.listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční (jako všechny svátky). Dnes se s ním můžeme setkat v okřesťanštělé
formě svátku všech Svatých 1. listopadu a následných Dušiček 2.listopadu. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy.
1.února se slavil Imbolc v Irsku nazývaný Oimealg. Dnes ho známe jako Hromnice 2.února.
V noci z 30. dubna na 1. květen se slavil Beltine , který dnes známe jako „Čarodějnice“. Keltové o tomto svátku zapalovali dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, ten měl být takto očištěn po zimě.
A také Lugnasad 1. srpna. Tento svátek jako jediný v podstatě úplně zmizel. Šlo o oslavy nadcházejících žní.
Keltové byli mimo jiné známi jako lovci hlav. To, co Řekům připadalo jako vrchol necivilizovanosti - Strabón referuje, že Poseidóniovi se zpočátku při pohledu na uťaté hlavy obracel žaludek, ale později si na to zvykl -, vyplývalo z náboženského postoje, jehož kořeny sahají až do doby kamenné. Raným národům připadala hlava jako něco tajuplného: myšlení se chápalo jako dar bohů. Lebka tedy v sobě uzavírala nadpřirozeno a poskytovala životní síly celému člověku - teprve hlava z něho činila živé individuum.
Byla sídlem čehosi, co se v našich pojmech nejvíce blíží "nesmrtelné duši".Keltové věřili, že je-li hlava oddělena od těla, uchovává si podobně jako ořech schopnosti a sílu, životní esenci dotyčného člověka, která je jeho přemožiteli k dispozici, aby ho chránila a odvracela od něj zlé. Postavy irských pověstí, vyjadřují takové představy jasně, když přemožení vybízejí protivníka, aby si ke zvýšení vlastních sil posadil jejich uťatou hlavu na svoji. Hlava zároveň mluvila jménem vítěze - čím více hlav hrdina ukořistil, tím je statečnější. Bronzové pobití z vozového hrobu u Kärlichu
(Mittelrheinisches Museum, Koblenz) je k tomu příhodnou ilustrací: ukazuje vousatého jezdce s dlouhou kšticí na koni, u jehož uzdy visí velký kulatý předmět.
Teprve nedávno bylo zjištěno, že na některých územích se dochovává prastarý keltský zvyk - Svátek Hlav , který vychází na 26. dubna. V tento den vypouštěli bojovníci nafouknuté rybí měchýře (symbol hlav nepřítel) po vodní hladině a poté je kamenovali. Mnohdy je i barvili zvířecí krví. Tímto obřadem prý získávali mužnou sílu.
Na fotografii je hudební skupina Mabinogion při svátku Hlav.
Komentáře (84)
vyborné , viděno ted v časáku .... chválím...
ty hlavy to je urcite inspirace ;)
se mi to libi jen typek vpravo mi tam prijde navic - skoro jako by jen kolemjdouci
mozna kvuli poze - obleceni?
... a ono dává!?
výborná