.: bída a její děti :.
- Technika:
- Digitální zrcadlovka Hewlett Packard 912 a Canon G2.
- Poznámky:
- KIBERA ESTATE - NAIROBI, Kenya, červenec 2003 - největší slum v Africe a jeho realita okem člověka, který neváhal sáhnout si až na dno světa, aby vám ji alespoň v obraze přinesl, a to s cílem, aby se sem tam někdo zamyslel...nic víc...
Komentáře (70)
There is no such a thing as a FREE LUNCH. To vymysleli američani. A preto si myslím, že na tom absolútne záleží, či je pomoc zištná alebo nezištná. Pomoc môže prísť iba tam, kde ju niekto požaduje ak má byť účinná. Ale dá sa "pomáhať" aj preto, aby sme vynútili od protistrany záväzok a niečo od nej dostali (diamanty, zlato, ropu, ... doplň si sám). Ak by náhodou nechceli prijať našu pomoc, tak máme ešte B-52 takže v podstate prečo by "pomoc" neprijali, že? Pred mesiacom "veľkí kapitalisti" zamietli poskytnutie patentov na lieky pre Afriku. Znížili by sa príjmy farmaceutických koncernov. Včera "veľkí kapitalisti" zamietli návrh WTO o narovnaní cien bavlny, ktorá tvorí kľúčový exportný artikel niektorých afrických štátov. A tak by sa dalo pokračovať. Lenka má pravdu v tom, že je to potreba vidieť, pretože je celkom obtiažne diskutovať s ľuďmi, ktorí tam neboli a prezentovať veci tak, aby porozumeli.
Michale taky AHOJ! Jak jsou africane pomalejsi, tak jsou deti rychlejsi! :) Musis nejak upoutat pozornost, aby se zastavili! A co se tyce, pocitu, ze je to preexponovane, tak nevim...je to tezke se soucasnou technikou vyfotit tri cerne hlavicky na svetlem pozadi tak, aby jim byly videt alespon rysy a bile zoubky! Nesouhlasim, ze lide zijici tam jsou spokojeni, dospeli predcasne umiraji, neni nikdo, kdo by se postaral o jejich deti, ktere v nejhorsim pripade konci v divokych ulicich Nairobi s flaskou lepidla. Pisete zde sve nazory, ja sve. Nekdy napisi, co jsem v Keni delala a jak jsem se k lidem priblizila, abych je pochopila. Az bude pravy cas...no spis fotografie :) Lena
Táto fotka vo mne evokuje spomienky. Pre 7 rokmi som 3/4 roku býval v jednej rozvojovej krajine a takáto štvrť začínala 500m od môjho domu. Tiež ceň ňu viedla železnica - 2x denne tam išiel parný vlak - ešte aj tie koľajnice boli rovnaké s plechovými podvalmi. Žilo tam dosť ľudí a vyzeralo to takmer identicky s touto fotkou. Ale ľudia sa tam vždy usmievali a nemal som nikdy pocit, že by boli extrémne nešťastní. Skôr naopak, žili sami pre seba a boli iné hodnoty, ktoré im prinášali uspokojenie.<br><br>
Zdenek Bubak: V živote som nepočul, že by USA niekde niekomu pomohli. Nezištne. Ale bežne sa stretám s tým, že svojím počínaním nejakú tragédiu navodili alebo navodzujú. Napr. rôznymi ochranárskymi opatreniami v obchode a krížovými dotáciami :)))