- Technika:
- <I> Fotoaparát: </I>Olympus C-4000Zoom <BR>
<I>Formát: </I>digital, 4 Megapixel <BR>
<I>Objektiv: </I>vestavěný 6,5 - 19,5 (= 32 - 96 35EQ kinofilm) <BR>
<I>Datum expozice: </I>22. listopadu 2003; 7:39 <BR>
<I>Lokace: </I>Dolanský rybník, Holany, Českolipsko, Liberecký Kraj, CZ <BR>
<I>Čas: </I>1/2 sekundy <BR>
<I>Clona: </I>2.8 <BR>
<I>Přepočtená ohnisková vzdálenost: </I>34 mm <BR>
<I>ISO: </I>100<BR>
<I>Priorita času </I><BR>
<I>Stativ + Samospoušť (= lepší ostrost ;)</I><BR>
<I>Filtr: </I>Cokin neutrální přechodový (šedý) P 120<BR>
Cokin neutrální přechodový (šedý) P 121<BR>
Cokin oteplovací (béžový) A 027
<BR><BR>
<B>Homepage:</B><BR>
<a href="http://www.robertmekis.com">http://www.robertmekis.com</a>
- Poznámky:
- Ano, jak <a href="http://www.photopost.cz/galeriefoto.php?id=62149">Silke Klein</a> řekla, opravdu byla v sobotu mlha. V té době, pár desítek kilometrů na západ, se nám zrovna bahno lepilo na boty a rybník nám odkrýval pouze část své rozlohy. Během té doby za oběť bahnu padly obě boty, stativ i dobrá nálada. <BR>
Tedy do té doby, než jsme zakotvili v jedné zátoce a já se zrovna podíval na svět přes objektiv fotoaparátu, zacloněný oteplujícím filtrem. Sice to zlehka vinětovalo, ale já byl rád, že právě díky ztmaveným rohům nemá atmosféra pražádnou šanci vyklouznout ze snímku a že si ji zakonzervovanou mohu vzít s sebou domů.<BR><BR>
Věnováno <a href="http://www.photopost.cz/autor.php?id=7371">Jindřichovi Lisému</a> , který v té době balancoval na vedlejším trsu rákosí a který se záhy propadl do bahna, hlouběji, než se mně samotnému povedlo za celý den. A Dolanskému rybníku, kterému jsem ukradl část jeho atmosféry.
Komentáře (188)
Samozřejmě, že má výtka na přesvětlený levý dolní roh nesměřovala k bahnu jako takovému, ale odrazu oblohy ve vodě. Nemůžu se prostě zbavit dojmu, že by tato část snesla lehký graduál. Voda nevytváří výrazný kontrast pouze s ostrůvkem, ale i zbytkem snímku. A stává se tak poměrně dominantím prvkem. Když se na fotku podívám, oči mi správně putují z pravé části k hlavnímu objektu ve středu. Jsou vedeny nejen linií klacků ve vodě, ale i přirozeným světelným gradientem z tmavé pravé strany ke světlejšímu středu. To se mi líbí.
Bohužel zrak ale nezůstane na ostrůvku, ale je násilně stržen levou světlou spodní částí, kde marně hledá objekt, kterého by se chytil. Takže mu nezbývá, než se vrátit zpět na střed a snažit se soustředit na ostrov. Leč voda pořád otravuje. Snažím se chápat tento světelný kontrast jako prvek, který má narušit klidnou atmosféru a vnést do snímku více dynamiky a ve svém důsledku i potřebu diváka více o snímku přemýšlet a soustředit se na objekty. V tomto provedení mi to ale nějak nesedí.
Asi je chybka někde ve mě. Nejspíš mám jen hodně neposedné oči. Budu si je muset trochu zkrotit a přitáhnout jim uzdu! :-))
BTW princip a funkce nastavení bílého bodu je mi důvěrně známa! :-) Jen jsem se sám podivoval nad tím jak velký vliv by v tomto případě mohl mít oteplovací filtr. Asi si ho budu muset také pořídit. Vycházel jsem totiž z faktu, že jsme oba nastavovali bílý bod více méně (s určitou tolerancí) stejně, tedy dle tónování mlhy. A když jsem si prohlížel Tvé snímky přímo na foťáku, přišlo mi to bahno podstatně šedější. Ale to nevadí. Nikterak to nechci kritizovat. Naopak. Líbí se mi to.
Levý dolní roh není přesvětlený - bahno si udržuje stále stejnou světelnou úroveň, tedy zbývá pouze reflexe oblohy. Ta kontrastuje s ostrovem uprostřed a umocňuje jeho plasticitu. To není samoúčelné.<BR>
Teplý nádech je opravdu z oteplovacího filtru. Jeho saturaci jsem musel ještě maličko v PS potlačit, ale je to opravdu filtr - vyvážení bílé totiž není nic jiného, než nastavení teploty barvy: kalibrace čipu. Tedy pokud to po tom ještě okořeníš filtrem, můžeš se dostat prakticky kamkoli.