Ta krása nachystaná ... však větrem nespoutaná ... oči nic neuvidí ... jen holka rozháraná ... tu v stínu zlehka stojí a spustit se .. se ... skoro ... všude ... bojí :)
Luboši, díky za obšírný výklad - a poodhalení kousku tajemství šéfkuchaře ... <BR>
O tom, že uříznutí nebylo náhodné, jsem samozřejmě nepochyboval. Jen jsem si chtěl spíš ověřit, jestli ti šlo právě o ten "lehce dráždivý" účinek výsledku... Já se sem mezitím několikrát vracel na koukandu a brzo se s tím ztotožnil. Je to tak (-: Bez té "nedokonalosti" by zmíněný náběh k těžkopádnosti asi sílil...<BR>
...těším se na další tvé fotky
Zdeňku Miklíne, rád se Ti pokusím odpovědět na Tvůj dotaz, zda jsem chtěl takto uříznout směrovku. Ano, chtěl. Všechny fotky z úletiště jsou téměř na plný formát bez dodatečného ořezu. Nejde však o zcela plný formát, protože exponované kinofilmové políčko je vždy o trochu větší, než obdélníkové okénko dojité plechové masky – tzv. plechové vložky pro vkládání kinofilmu do zvětšováku, které záměrně již asi půl roku neřežu, protože Tom B/W před časem přišel s nápadem, že je hezčí na fotce ponechat i naexponovaný nerovný okraj nepřesně vyrobeného okénka vložky, a mně se to nakonec natolik zalíbilo, že hodlám i nadále pokračovat v neřezání těch krásně nerovných okrajů s „nežádoucími“ odlesky, často naexponovanými i mimo okraj obrázku.
<BR>Ale to jsem poněkud vybočil, nyní zpět ke Tvému dotazu. To, že je exponované kinofilmové políčko vždy o trochu větší, než obdélníkové okénko dojité plechové vložky, mi dovoluje nepatrný posuv exponovaného políčka v okénku, a tím i jemné dolaďování kompozice v rámci několika málo procent z celkové z plochy políčka. A při dolaďování výřezu u této fotky Úletiště VIII jsem v temné komoře (emh, chtěl jsem napsat v temné koupelně :O) o zlomečky milimetru posouval kinofilmovým pásem střídavě vpravo, vlevo, vpravo, vlevo, vpravo atd. Když té směrovky bylo zprava více, fotka tak trochu začala banálnět a příliš „normálnět“. Naopak při razantnějším ořezu směrovky to působilo snad až příliš uhlazeně, a „normálně“. Po několika posuvných pokusech jsem výřez ustálil v této podobě, ve které se mi jeví jako nejbizarnější. Mezi horním pravým obloukem směrovky a jejím ořezem to trochu „jiskří“, a to „jiskření“ se mi právě líbí. Jinak je mi ale samozřejmě jasné, že tato fotka celkově působí poněkud násilně, těžkopádně až tvrdě ve srovnání třeba s úletištní verzí V… Tam šlo o eleganci, ale u této varianty jde spíše o podivnou vizuální bizarnost… :O))
<BR><BR>pes: …a díky Tobě i všem ostatním za krásné komentáře… :O)
Úlala, kdys to sem vlčku dával, že já to vždycky prošvihnu a najdu pak zcela náhodou, když hledám něco úplně jiného =oO
<br>Líbí o ždibec míň, ale přesto je to fajn =o) 4+
Opět paráda! ... k dokonalosti mi vpravo chybí (nebo možná naopak přebívá) malý kousíček směrovky. To ukrojení zrovna v místě, kde se ta křivka začíná stáčet dolů, mě trošku dráždí... Chtěl jsi to tak?<BR>Ale ostatně: ono to je stejné jako v životě... :-)
Ianusi a Tome, tak to vám teda pěkně děkuju…! Teď aní nemohu vyjít na ulici, protože se natolik červenám, že svítím jak semafor… …a nerad bych způsobil nějaké dopravní komplikace… :O(
<BR><BR>…sem chtěl hlavně dodat, že ten onen jeden zářijový den došlo k neuvěřitelné souhře neuvěřitelných náhod… …a také se tam smělo k létadlům bez zábradlí, což nebývá obvyklé… …a byl krásný slunečný den, a nějakou chvíli tak kolem kroužila bílá létadla na modré obloze a já nevím co všechno ještě… …inu víla Náhoda měla tenkrát dobrou náladu… :O)
<BR><BR>Petře, díky za velmi pozitivní hodnocení... ...ale asi Tě zklamu... ...další moje fotky asi budou už jen horší a horší... :O(
achjo, moje nervy... moje nervy... jak je tohle mozny, že jeden vlk vyrazi jeden den na letiště a udělá tam fotky, o kterých se mi v noci zdává už dvacet let, a on je (ten vlk) dela s takovou lehkosti a samozrejmosti, jakoby nikdy nebylo nic prirozenejsiho a lehciho... V Klubech poezie (knizka B. Hrabala) v takových situacích, vždy básník Bondy jenom vykřikuje: "Kurvafix!! Kurvafix! Řekněte mi jak to ten prevít dělá, já ho miluju, kurvafix!!"
pes: ...ehm, abych nezapomněl, ten termín "vzducholoď" u této fotky vymyslel Tom B/W, kterému opět velice děkuji za ten mimořádně inspirativní výlet do Nesvačil... :O)
Libor Molík: tou úžasnou modelkou je vzducholoď L200 Morava
<BR><BR>Pavel Záhorec: odpověď zní podobně, jako u verze IV a V: „...onen do dáli hledící pán se ono zářijové veřejné letecké půldne pomalu a vytrvale procházel kolem několika zaparkovaných létadel (vlastně krásněji řečeno vzducholodí), anebo jen u nich postával, často otočen zády ke kokpitům...
<BR>...a pravděpodobně mne neviděl, když jsem jej fotil z tohoto úhlu...
<BR>..je však možné, že se mýlím...“
Komentáře (86)
ale uz jsem v obraze :o)
O tom, že uříznutí nebylo náhodné, jsem samozřejmě nepochyboval. Jen jsem si chtěl spíš ověřit, jestli ti šlo právě o ten "lehce dráždivý" účinek výsledku... Já se sem mezitím několikrát vracel na koukandu a brzo se s tím ztotožnil. Je to tak (-: Bez té "nedokonalosti" by zmíněný náběh k těžkopádnosti asi sílil...<BR>
...těším se na další tvé fotky
<BR>Ale to jsem poněkud vybočil, nyní zpět ke Tvému dotazu. To, že je exponované kinofilmové políčko vždy o trochu větší, než obdélníkové okénko dojité plechové vložky, mi dovoluje nepatrný posuv exponovaného políčka v okénku, a tím i jemné dolaďování kompozice v rámci několika málo procent z celkové z plochy políčka. A při dolaďování výřezu u této fotky Úletiště VIII jsem v temné komoře (emh, chtěl jsem napsat v temné koupelně :O) o zlomečky milimetru posouval kinofilmovým pásem střídavě vpravo, vlevo, vpravo, vlevo, vpravo atd. Když té směrovky bylo zprava více, fotka tak trochu začala banálnět a příliš „normálnět“. Naopak při razantnějším ořezu směrovky to působilo snad až příliš uhlazeně, a „normálně“. Po několika posuvných pokusech jsem výřez ustálil v této podobě, ve které se mi jeví jako nejbizarnější. Mezi horním pravým obloukem směrovky a jejím ořezem to trochu „jiskří“, a to „jiskření“ se mi právě líbí. Jinak je mi ale samozřejmě jasné, že tato fotka celkově působí poněkud násilně, těžkopádně až tvrdě ve srovnání třeba s úletištní verzí V… Tam šlo o eleganci, ale u této varianty jde spíše o podivnou vizuální bizarnost… :O))
<BR><BR>pes: …a díky Tobě i všem ostatním za krásné komentáře… :O)
<br>Líbí o ždibec míň, ale přesto je to fajn =o) 4+
<BR><BR>…sem chtěl hlavně dodat, že ten onen jeden zářijový den došlo k neuvěřitelné souhře neuvěřitelných náhod… …a také se tam smělo k létadlům bez zábradlí, což nebývá obvyklé… …a byl krásný slunečný den, a nějakou chvíli tak kolem kroužila bílá létadla na modré obloze a já nevím co všechno ještě… …inu víla Náhoda měla tenkrát dobrou náladu… :O)
<BR><BR>Petře, díky za velmi pozitivní hodnocení... ...ale asi Tě zklamu... ...další moje fotky asi budou už jen horší a horší... :O(
Je to moc pěkný, ale bůra si schovám pro perly kategorie Letiště VI. 4+
Libor Molík: tou úžasnou modelkou je vzducholoď L200 Morava
<BR><BR>Pavel Záhorec: odpověď zní podobně, jako u verze IV a V: „...onen do dáli hledící pán se ono zářijové veřejné letecké půldne pomalu a vytrvale procházel kolem několika zaparkovaných létadel (vlastně krásněji řečeno vzducholodí), anebo jen u nich postával, často otočen zády ke kokpitům...
<BR>...a pravděpodobně mne neviděl, když jsem jej fotil z tohoto úhlu...
<BR>..je však možné, že se mýlím...“