body >	---
komentáře >	---
pošta >	---

Ján Hronský (žltý dodo)

napsat vzkaz | zařadit do bookmarku | přidat do adresáře

Registrační ID:

2153

Online/offline status:

OFFLINE

Datum posledního zalogování:

13:13:35 19.04.2024

Datum naposledy vložené fotografie:

19:25:28 16.02.2024

Bodů:

149424

PP5 předplaceno do:

---

Komentářů:

14736

Veřejně přístupný přehled fotek:

přímý link

Fotografií:

998

Fotoalbum:

Bodů/fotku:

149.72

Bookmarkován:

75x

Recenzí:

Bookmarkován (s fotkami):

34x

Fotogalerie: //www.photopost.cz/jan-hronsky-zlty-dodo/2153/fotograf.html

Technická data:: Canon 6D Mark II
www.janhronsky.com
Poznámky a vzkazy:: www.janhronsky.net

Na Photoposte som začínal a to je základ...

Henry a Harry.

Henry byl synem svého otce a bylo na čase aby opustil školu a šel do otcova obchodu Napínání brumerů. Byl to rychle upadající obchod, který rychle upadal.
„Ale Napínání brumerů je rychle upadající obchod, otče,“ řekl mladý Henry, mladý chlapec. Jeho tatík, Harry, mu rychle odpověděl: „Nesmysl, Henry. Všichni tvoji předkové před tebou a dokonce i přede mnou byli brumeři a tím to vadne.“ S těmito slovy postrčil své pahýly blíže ke krbu.
„Pověz mi ještě, tati, jak sis udělal ty pahýly. Nemáš to od brumerové prouzy?“ řekl mladý týnejdžr Henry.
„Pročpak se pořád vyptáváš na moje pahýly, synu?“ ujistil Harry Henryho.
„Protože ten příběh hrozně rád poslouchám, otče – a kromě toho to nemá každý, otce-mrzáka.“
„Řekl bych, že na tom něco je,“ pravil Henry a hleděl hrdě na svého syna. „Můj syn je brumer, jako že jsem už nějakého viděl“ (a viděl).
„Já chci být golfařem, tati,“ řekl Henry nadějně aniž by se smál.
„Tys brumer, synu, tak to nech plavat,“ řekl taťka Harry.
Příštího dne Henryho nevidět, neslyšet v celém tom podivném malém brlohu a tatík Harry se začal strachovat. „Tohle přeci nedělá, matko“ řekl opravdové staré čarodějnici, která s nimi žila.
„ – kvákni se na něho,“ řekla matka s přízvukem.
Jak asi tušíte, mladý týnejdžr Henry utekl z domova a odešel.
„Ukážu ti ten pahýl,“ řekl si Henry jen tak pro sebe, protože byl sám.
Stalo se, že mladý týnejdžr Henry nesehnal žádné golfařské zaměstnání a golfařské už vůbec ne.
„Zdá se, že jsem rozený brumer, jak to o mně říká taťka Harry,“ řekl Harry tiše, protože ho nikdo neposlouchal. Tak se dal pokorně na cestu domů, jako každý jiný týnejdžr Henry, který nesehnal golfařské zaměstnání.
„Matko, matko, to jsem já, mladý týnejdžr Henry, já jsem doma,“ řekl s nadějí, že si ho všimnou. Ale matka čarodějnice pořád ryla jako by si ho nevšimla, a taky nevšimla. „Matko, matko, to jsem já,“ opakoval a přemýšlel – „To mě podrž, co tam pořád ryje?“ Stará babizna ryla a také si k tomu zpívala – píseň, kterou nyní často neslyšíte. „Matko, matko,“ řeklvytrvalý týnejdžr a začínal se pomalu dohřívat.
„Cák nevidíš, že pohřbívám Měkkého Harry, tvého otce?“ řekla konečně matka čarodějnice.
„Chtěl jsem jen slušnou odpověď,“ odvětil důstojně Henry.