Obecná typologie amatérských fotografů

Následující stať se věnuje některým typickým prvkům v odborném
vývoji fotografů ze záliby, tedy fotografujících nikoli profesionálně.

Fotograf začátečník

Fotografování ho něčím přitáhlo, začíná se v něm orientovat,
zkouší, sbírá zkušenosti a někdy dokonce studuje i teorii, což už je neklamný
indikátor vážného zájmu. Většinou je žánrově nevymezený, ochotný fotografovat
cokoli od makra přes krajinu po akt, případně i to vše naráz. Veškerou
jeho technickou výbavu představuje jeden fotoaparát, ke kterému nějak přišel
a který zřejmě během následujícího roku vymění za jiný, vždy daleko dražší,
ale zdaleka ne vždy vhodnější.

Začátečník před sebou má mnoho bariér, které musí překonat,
zároveň však má i podstatné výhody:

• Díky nadšení může vložit do vlastního vývoje velké množství
  energie, většinou i času a někdy také peněz.
• Má ostrý neunavený pohled, zásobu nepoužitých nápadů a
  žádné zlozvyky, zajetá schémata a otřepaná klišé. Většinou zná jen málo
  prací jiných fotografů a proto mu nehrozí ani podvědomé napodobování.
• Není známý, nemůže být okoukaný a nikdo se jím necítí ohrožen
  natolik, aby mu házel klacky pod nohy.

Vyskytuje se v několika variantách:

Nadšenec

Zahořel k fotografii plamenem, jeho zájem je opravdový
a hluboký, dělá rychlé pokroky, ale chybí mu širší rozhled a souvislosti.
Má v sobě oblasti hluboce zvládnuté vedle zcela neprozkoumaných, takže
v debatě dokáže zkušenější kolegy přivést do rozpaků vysoce odborným
detailem, aby je vzápětí pobavil základní neznalostí. Pokud mu zcela nechybí
talent, jeho nadšení ho rychle vytáhne vzhůru mezi pokročilé.

Váhavec

Fotografování jej láká a vzrušuje, ale ne dost na to, aby
jej zcela pohltilo. Začíná většinou jako fotograf vlastních dětí nebo momentek
z dovolené, ale postupně ho začnou přitahovat další náměty, inspirovat
rychle lepšící se výsledky a současně oslovovat práce pokročilejších fotografů.
Zvědavě obchází internet i výstavy a kochá se cizími díly, sám se ale nemůže
odhodlat naplno začít kvůli obavě, že neobstojí před jinými a zejména
sám před sebou. Dříve nebo později tuto bariéru překoná a postupně splyne
s některým z ostatních typů.

Váhavou fází prochází pravidelně začínající fotografky-ženy,
a to včetně těch, které později vytvářejí ty nejnádhernější fotografie.

Nezralý frajer

Fotografii bere spíš jako prostředek k předvádění, zejména
před opačným pohlavím. Není schopen ani odborné hloubky ani estetické výšky,
často trpí současně špatným vkusem i špatným chováním současně, je však
schopen investovat větší částku do vybavení, pokud jím chce dělat dojem.
Jakmile chatrně zvládne základní postupy, vrhá se okamžitě do fotografování
exotických až bizardních témat, přičemž mátožný obsah kompenzuje razantními
úlety ve zpracování a vnější formě. O svém nadání a správnosti vlastní
cesty nemá žádné pochybnosti, zásadně odmítá jakoukoli kritiku a vydává
hlasité zneuznané zvuky, pokud se mu jí přesto dostane. Může časem zmoudřet,
ale i naopak. Je-li k tomu příslušně vybaven, může později dozrát
až ve Hvězdu (viz Zvláštní úkazy dále).

Na rozdíl od předešlé kategorie se v této vyskytují téměř
výhradně muži. Pokud se tu ale přesto žena vyskytne, stojí to za to.

Věčný začátečník

Bývá většinou snaživý, osobně příjemný a poměrně bezkonfliktní
(s výjimkou kritiky děl úspěšnějších autorů, kdy jeho tón chytá poněkud
nakyslý nádech). Především je ale buď zcela bez talentu nebo mu pro fotografování
chybí základní podmínky (hlavně čas a soustředění), proto jen minimálně
postupuje vpřed. Narůstající řadou podprůměrných výsledků se nenechá odradit,
a vytrvale kazí materiál tam, kde by jiní už dávno rezignovali. I když
dostává spoustu rad, špatně je chápe a už vůbec je nedokáže využít. Setrvale
neradostná úroveň výsledků ho často vede k úplnému zaměření na proces,
místo fotek mu způsobí potěšení nákup exklusivní techniky nebo objevy zázračných
vývojek. Je-li jeho problémem nedostatek nadání, je prognóza samozřejmě
špatná až beznadějná.

Pokročilý fotograf

Pokročilý fotograf již ovládl techniku i postupy dost na to,
aby mohl víceméně úspěšně fotografovat prakticky cokoli, současně už ale
bezpečně ví, že cokoli zdaleka fotografovat nechce. Naopak se specializuje,
žánrově a někdy i motivově a jeho snímky jsou poznamenány jeho osobním
stylem.

Tak se z původního univerzálně laděného nadšence stává
například portrétista, krajinář nebo fotograf hmyzu, v extrémních
případech dokonce fotograf jednoho pohoří, jediné modelky nebo jednoho
hmyzího druhu. Fotografové si nevybírají žánrové zaměření náhodně, to naopak
přesně odpovídá jejich temperamentu a naturelu. Žánrové dělení však v tomto
článku nenajdete, vypustil jsem ho kvůli rozsahu.

Pokročilá fáze má mnoho variantních podob, stejně jako střední
hra v šachu, a proto je stejně těžko schematicky popsatelná. Většinou
je evolučním pokračováním fáze začátečnické, ale dochází i k náhlým
zvratům. Výjimečný talent může pílí a nasazením dosáhnout pokročilé fáze
i během jediného roku, ale v typickém případě trvá přechod od začátečníka
podstatně déle. V pokročilé fázi pak většina fotografů vytrvá celý
zbytek života a jen nemnozí dospějí do některé z pozdních fází, uvedených
dále.

Pozdní fotograf

Mistr

Stádium, po kterém všichni touží, ale dosáhnou ho jen vyvolení.
Mistr prostě fotografovat umí, jeho fotky oslovují diváky napříč hranicemi
žánrů i vkusu a způsobují nevšední zážitky dokonce i žárlivým kolegům,
které ovšem zároveň naplňuje zoufalstvím fakt, že kolem tak účinné scény
sami prošli bez povšimnutí. Fotografické řemeslo bezpečně zvládl a poté
pro své potřeby maximálně zjednodušil, očistil svoji mysl od všeho povrchního,
vrací se mu oči a nadšení začátečníka. Technika se u něj odsouvá do zasloužené
druhotné role, fotí dobře prakticky čímkoli a jeho vybavení bývá často
velmi prosté. Rozpačitě odmítá všechny pocty, i k úplným začátečníkům
se chová s kolegiální úctou a drtivým ohlasem svého díla se zdá být
vždy znovu upřímně udiven.

Pozdní rutinér

Stále ještě fotografuje, většinou má nadprůměrné až špičkové
vybavení, řemeslo ovládá, ale citelně odbývá, jeho výsledky jsou banální,
zaměřené spíš na efekt a vývojově se točí v kruhu. Pokud experimentuje,
pak bizardními směry a rovněž s nevalnými výsledky. Vyžaduje od okolí
respekt s odkazem na „léta v oboru“ a je velmi citlivý na kritiku,
zvlášť pokud tato potvrzuje jeho vnitřní tušení, že z téhle krize
už se nevyhrabe.

Vyhaslík

Fotografování definitivně opouští, protože si už nedokáže
vzpomenout, co ho na něm vlastně bavilo. Prodává vybavení a ve fotokomoře
začíná chovat akvarijní rybičky, kočky nebo pěstovat žampiony. Oči mu zazáří
jen při občasných vzpomínkách, poté opět hasnou.

Nejsme všichni stejní a i fotografové mají svoje zvláštnosti.
Některé zajímavější profily chování jsou uvedeny dále. Jde o prototypy,
které se vyskytují spíš v příměsích, než v ryzí formě. I když
…, jak, kdy!

Studnice moudrosti

Zná dokonale optiku, fotografickou chemii i digitální techniku,
a to v teorii i praxi. Jeho informace jsou úplné a přesné a co náhodou
nemá v hlavě, na to má spolehlivé zdroje. Přestože věci ví s jistotou
a přesně, jsou jeho rady opatrné až ostýchavé a obsahují formulace jako
„kdoví, jestli by nepomohlo ...“ nebo „zkuste opatrně změnit …“ atd.

Jako stoprocentní znalec vlastní ty nejkvalitnější přístroje
a vybavení a zřejmě by přinejmenším po technické stránce velmi slušně fotil.
Ovšem díky nepřetržitému shánění a správě informací na fotografování nemá
čas a ve slabé chvíli přizná, že od okamžiku, kdy přestalo být dobrodružství
s nejistým výsledkem, ho vlastně ani nebaví. Svoji příslušnost k praktickým
fotografům proto prokazuje několika málo povedenými snímky, které pořídil
kdysi dávno jako malý chlapec. Pro fotografující komunitu je neocenitelný
a rychle se stává legendou.

Brouk Pytlík

Má ctižádost stát se Studnicí moudrosti, a s oblibou
se tak chová. Nemá však ani zlomek potřebných znalostí či zkušeností, o
schopnosti logického úsudku nemluvě. Často papouškuje zkušené, ale v zavádějících
souvislostech a s nepoužitelným výsledkem. Přesto neúnavně nabízí
informace, aniž je na ně tázán, překypuje jistotou a rezolutně odmítá všechny
sobě neznámé (a tedy velmi četné) varianty řešení. Omyly si nepřipouští,
proto je opakuje a je pro smích všem, kromě začátečníků, kteří jediní jsou
schopni jeho rad poslechnout a trpce za to pykají.

Tržní expert

Vyzná se v kompletním sortimentu výrobců od ojetin po
modely připravované na trh, má přehled v nákupních zdrojích, zná ceny
a nejlevnější dodavatele, daňové a celní předpisy, záruční podmínky, umí
bezpečně zaplatit cokoli kdekoli, odkudkoli a čímkoli. Často používá toto
know-how jen pro vlastní potřebu, jindy dává své schopnosti i do cizích
služeb, většinou však se namísto finančního zisku spokojí s uznáním,
kterého se mu za jeho znalosti od vděčných kolegů právem dostává. Zejména
v případě nákupů méně běžného zboží nebo při použití nestandardních
cest je neocenitelný..

Posel světla

(název je vypůjčený – snad víte, odkud)

Bez přestání nakupuje a prodává fotoaparáty, objektivy a další
vybavení a kus starší šesti měsíců v jeho brašně nenajdete. Hlavním
důvodem mu však není zisk, naopak, protože kupuje většinou novinky anebo
naopak vzácné téměř sběratelské kusy, logicky na své vášni citelně prodělává.
Je poháněn faktem, že ho půl roku staré vybavení přestává bavit. Jeho fotografování
trpí důsledky nedokonalého zvládnutí stále nové techniky, tento problém
řeší její výměnou za jinou, novější a v krátkém čase ještě nezvládnutelnější.
Proto většinu jeho snímků tvoří testy nových objektivů. Někdy je zároveň
i Tržním expertem, jindy však svojí nákupní a prodejní neobratností dále
prohlubuje své finanční oběti. Jde o druh jednoznačně užitečný, neboť je
pro své fotografující známé užitečným zdrojem zánovních a levných fotoaparátů
a dalšího nádobíčka.

Debatér

Umí o fotografii rozšafně a obsáhle hovořit, ale sám příliš
nefotí a pokud ano, pak zdaleka ne tak dobře, jak by odpovídalo autoritativnosti
jeho výroků. Má-li však přehled, estetické cítění, dostatečně sdílný styl
a aspoň minimální dávku soudnosti, může být platným a objevným kritikem.

Kibic

Zvlášť protivný poddruh debatéra. I když možná sám také fotografuje,
žádné snímky nikomu zásadně neukazuje. O to nelítostněji však kosí svou
kritikou skutečné fotografy všech typů, kteří na rozdíl od něj se svou
kůží na trh jdou. Návod k nakládání s kibicem lze nalézt už ve Švejkovi,
ve virtuálních komunitách je však poněkud obtížně proveditelný, čímž lze
vysvětlit jak jeho hojný výskyt, tak výtečné zdraví, kterému se většinou
těší.

Mladý rozhněvaný muž (M.R.M.)

Náhlým vnuknutím pochopil, že pod mořem bludů se skrývá jediná
Pravda a že právě jeho si bohové vybrali, aby ji našel a jako Prométheus
přinesl ostatním, kteří dosud bloudí. Svoje přesvědčení nese jako planoucí
pochodeň, mnohé svou pravou vírou zapaluje, ale jindy neváhá i sem tam
někoho za kacířství upálit. M.R.M. rozhodně netrpí přehnaně salonními způsoby
a ve svém zápalu chvílemi působí až komicky, jeho vize z něj však
nechává vyzařovat energií, budící respekt. Lze si všimnout, že fenomén
M.R.M. používají vývojové mechanismy celkem pravidelně k nastartování
nové epochy, na druhé straně zdaleka ne každý takový exemplář něco nového
nezbytně přináší. Až na výjimky dochází vývojem u M.R.M. k postupnému
zklidnění, po kterém se stává normálním fotografem s výsledky odpovídajícími
jeho talentu.

Zlý chlapec

Víc, než o cokoli jiného se snaží jakýmikoli prostředky, fotografické
nevyjímaje, naštvat co největší počet lidí. Podřizuje tomu výběr motivu
i zpracování, nikoho nešetří ani verbálně a teprve je-li jeho fotografie
poplivána čtyřmi litry slin nepříčetných diváků, je doopravdy spokojen.
Pokud mu ji však někdo nedopatřením vlídně pochválí, svíjí se v křečích
a v závažnějších případech hyne. Přes náznaky podobnosti je nutné
jej ostře odlišit od M.R.M., protože rozhodně není hnán žádnou vizí obecného
prospěchu a jeho pohnutky jsou naopak vysloveně nečisté.

Poloprofi

Jeho zájem o fotografování se soustřeďuje hlavně na problém,
jak si jím přivydělat. Do estetických debat se nepouští, protože jestli
kdy nějaké názory měl, postupně je vyměnil za podivné estetické preference
svých zákazníků. Zvětšováku i filmových aparátů se kvůli ekonomické efektivitě
dávno zbavil, fotografuje výhradně digitální zrcadlovkou a zajímá se hlavně
o výkonné blesky a rychle ostřicí objektivy, které mu na jeho svatbách,
křtinách a promocích odvádějí platnou službu. Jeho výsledky trpí narůstajícím
kompromisem mezi produktivitou a kvalitou. K úniku zpět mezi volně
dýchající amatéry mu pomůže pouze včasný a výrazný obchodní neúspěch, jinak
je ve své nové dvoupatrové vile se třemi garážemi pro fotografii nadobro
ztracen.

Hvězda

Patří do obecnější kategorie hvězd lidských a fotografování
pro něj nepředstavuje víc, než pozemek, na kterém hodlá pěstovat a sklízet
obdiv a závist bližních. Jeho cílem je vlastní září oslnit a následně přilákat
co největší počet Věrných, v jejichž obřadech bude poté vystupovat
výhradně v hlavní roli. Hlavním prostředkem, který jej má spolehlivě
vyčlenit z řad běžných smrtelníků, je Legenda a fotografie je jen
jedním z pomocných prostředků použitých k její výstavbě a údržbě,
stejně jako drobné útvary Historka, Úsměvné zamyšlení, Detail z občanského
života, Skandálek, Zrnko moudrosti nebo náročnější Turné. Je-li hvězda
alespoň průměrně pohlednou ženou, nasazuje k získání Věrných s různou
razancí také svůj Sexappeal (což ostatně ani u mužských hvězd není z principu
vyloučeno).

Hvězda je nutně velmi komunikativní, vládne nepochybným kouzlem
osobnosti a její fotografická zručnost může být i nadprůměrná, ale přestože
se za něj usilovně vydává, mistrem se nikdy nestane.

Maestro

(neplést s mistrem)

Patří určitě k velkým světovým fotografům a trápí ho
fakt, že kromě něho samého to zatím nikoho nenapadlo. Vzhledem k tomu,
že na rozdíl od Hvězdy si zachoval určitou úroveň, jsou mu okázalé sebepropagační
akce cizí a spokojí se jen s několika pečlivě vybranými zvláštnostmi
v chování nebo vzhledu, které mají zdůraznit jeho výlučnost, např.
plnovous, baret, hubertus nebo vietnamská tepláková souprava. Jeho cesta
za uznáním může vést do některého ze spolků pro vzájemný obdiv (též zvaných
fotokluby), kde mu za mírný poplatek, zaplacenou útratu nebo jen obdobnou
protislužbu podobně postižení kolegové vrátí naději. Je-li však založením
samotář, uzavírá se do sebe a s bolestínským úsměvem trpělivě čeká,
až konečně zemře a poté bude jako mnoho jiných slavně objeven. To první
se mu splní jistě, to druhé není vyloučeno.

Staromilec

Dospěl k pozoruhodnému názoru, že veškerý vývoj směřuje
od dokonalosti k úpadku a proto se pídí po předválečných receptech
a shání muzeální zařízení v dobré víře, že jedině tak si pojistí ty
nejlepší výsledky. Postupy mladší padesáti let používá jen v krajní
nouzi a je ochoten utratit zajímavé peníze i za velmi podřadné zařízení,
je-li ovšem dostatečně staré. Debata s ním bývá díky jeho rozsáhlým
znalostem zajímavá, ale chválit během ní cokoli původem v posledních
desetiletích se z bezpečnostních důvodů nedoporučuje. Umírá většinou
na otravu nějakým exotickým jedem, kterým se pokoušel tónovat zvětšeniny
podle receptu z pozůstalosti A.V. Friče.

Konec článku.

FAQ ke článku:

Tady bych si dovolil preventivně odpovědět na některé otázky,
které by z řad čtenářů mohly přijít. Dělám to kvůli přehlednosti,
úspoře mého i vašeho času a také proto, abych zbytečně nepomáhal k bobtnání
následné diskuze. Dole uvedené otázky a odpovědi považujte za můj ústupek
od přesvědčení, že dobrý text vysvětlivky nepotřebuje a špatnému nepomohou.

Zase nějaké škatulkování?

Jistě ne, škatulkováním by bylo, kdybych napsal, jako to dělají
například hudební kritici,  že pan XY patří do skupiny B a slečna AZ je
představitelem skupiny D. Nic takového tu není, já jsem jen nakreslil herní
plán, figurkami si může každý čtenář posunovat naprosto svobodně a samostatně.

Nejde snad dokonce o kádrování?

Pokud vím, tímhle termínem se označoval výběr a příprava lidí
pro klíčové pozice mocenského aparátu komunistické diktatury. Jestli tenhle
článek v někom vyvolal jakkoli příbuznou představu, pomůže mu asi jen odborník.

Nešlo by času, vynaloženého na psaní článku, využít jinak
a lépe?

Jsem rád, že se ptáte zrovna vy. Právě vaše otázka mě utvrdila
v přesvědčení, že jen těžko.

Nejde náhodou o snahu rozeštvat lidi na PP?

Spíš bych řekl, že bohužel nemohu zabránit tomu, aby si skupina
A z vytržených citací mého textu nevyráběla klacky na skupinu B. Ale
oni se jistě neměli rádi už předtím a bylo by absurdní z toho vinit
právě mě.

Jaký je vztah článku ke skutečným osobám na PP?

PP a ostatní fotoservery mi daly poznat daleko víc fotografů,
než bych stihl poznat bez nich a samozřejmě jsem při psaní vycházel i z toho,
čeho jsem si všiml v jejich chování. Ale tím souvislosti končí, moje
charakteristiky se k prostředí serverů ničím těsně neváží a text je
srozumitelný i ledem, nemajícím s PP nic společného. Ostatně použité
charakteristiky  jsou zjednodušené a někdy vypíchnuté až do karikatury
a bude jen politováníhodná shoda okolností, kdyby někomu konkrétnímu sedly
nápadně přesně.

Kam jako autor řadím sebe?

Posuzovat sebe je nevděčný úkol. Řekněme, že v euforičtějších
fázích své nálady bych se asi vývojově řadil už mezi pokročilé a pokud
jde o závěrečné speciality, otřela se o mě rozhodně víc, než jedna z nich.