Fotografie: CIA panna s komínem v ulici Courone

Autor: Jan Fikáček | |

Kategorie: experiment

U mě už je to takový sport, koukat furt do výkladů a naproti nim, co se v nich může lesknout, nebo obráceně - hledat zajímavé budovy a objekty a pátrat v okolí po výkladních skříních. Mimochodem, časem člověk zjistí zákonitosti urbanistických vztahů komerčních zón (výklady) a třeba staré architektury. A nakonec: mě to baví, takže toho kvůli těmto názorům nenechám. Upřímně řečeno, mi to taky přijde nejméně stejně kreativní třeba jako krajina apod. 1) Musí se to uchodit, jsou to stovky a stovky prohlédnutých odlesků. Ať to někdo zkusí a uvidí. Najít dobrou krajinku taky není jen tak. 2) Musí se najít ideální úhel odrazu a místo foťák, čímž se musí najít ideální kompozice. Nejednou jsem stál na špičkách a foťák se objektivem opíral o výklad. 3) Musí se polarizákem namíchat správná míra odrazů na všech místech, čímž se může fotka dotvořit i barevně (míra barev z výkladu nebo z okolí + možné vymodření oblohy). Občas se musí čekat na chvíli, kdy v záběru je či není nějaký člověk či třeba auto. 4) Je to někdy napínavé jako dokument na ulici - dost majitelů (zejména v zahraničí) si nechce nechat fotit výklad, protože se bojí, že konkurence opisuje. Takže člověk musí mít často rychlost nebo se "maskovat". 5) Musí se najít ideální svtělo, denní doba, mraky... Jednou jsem chodil na jedno místo týden, abych udělal tu správnou fotku - zde. A když už byl den s počasím, které bylo ideální, zjistil jsem, že změnili výlohu :-(. 6) Mám už technicky připraveno ještě další výrazné vylepšení tohoto postupu, který jej od základu změní do navýsost kreativních poloh malby se světlem.

Fakt sám nevím. :-/