Nejsem žádný požitkář podobných událostí, ba naopak až přecitlivěle miluju všechny živé tvory. Když se toulám s foťákem tak často nacházím bizardní stopy společnosti, které mě dostanou až do kolen. Tahle fotka je trochu o něčem jiném. Párkrát za rok si s partou koupíme soudeček objednáme na rošt vepříka a moc si to užíváme. Je jasné že ho někdo musí sprovodit ze světa a to právě lidi jako já co kupují potraviny v marketech, milují své domácí mazlíčky, přes den tvrdě pracují na vytěžení téhle planety a večer čučí na obrazovku čehokoli jen těžko chápou. Z fotky necítím to co ostatní, kteří se kritikou snaží zbavit pocitu zasvěcení a raději nosí hledáček, skrz který je vidět jen to přijatelné. Z pohledu na tento snímek prožívám přesně to co bych pravděpodobně neprožíval kdybych tam byl osobně a užíval si to jako ostatní. Fotka dost ovlivňuje a nepřipadá mi proto jako dokument. Spíše zinscenovaná. Vadí mi tam ten nůž asi jako ostatním. V kontrastu s výrazem zúčastněných by fotka měla asi mnohem větší dokumentární hodnotu a jistě i vliv na diváky. Podle mě sem na PP fotka patří a to právě proto že se nesnaží ukrývat svou podstatu za roušku společenské přijatelnosti. Dost o tom všem podle mě hovoří i níže uvedené komentáře. Body s tím nemají co dělat
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |
Soběslav Holec |