Tak tobě to potvrdím, je tam. Mraky jsou ze dvou vrstev a při druhé do mě furt mluvila moje 4-letá Míša: "Tatíííííí, co tom tam děláš. Tatííííí, přines mi fixy. Tatííííí..." A takhle to dopadlo. :-(
Sem se lek. Já milovník umělotin a tohle mi přijde umělé, není to divný? :-) Ty tečky v LHR tam proboha nech. Ale co takhle míň šumu. A dál couvnout už zřejmě nešlo, jak koukám.
2 Karas: No, už jsem dal tady jeden sendvič, kde je jedna vrstva sednvič a druhá vrstva (alespoň na určitém místě) fotka a prolínají, se. Ale jinak to, co ty jsi říkal, že nejde, se pokusím někdy udělat. :-) Moc mám rád věci, které nejdou. :-) Jedině tím směrem se dá udělat změna.
2 Karas: Fakt zajímavý názor. Asi si z něj i něco vezmu, vážně. Budu muset asi poprvé dlouho přemýšlet, abych si sám sobě popsal, co a proč mě na tomhle nesvětle tak láká. V tuhle chvíli nejsem schopen jasnější odpovědi. Ale obecně řečeno mě nebere, nakolik jiní oceňují práci se světlem. Nicméně musím říci, že si ji cením i já velmi. Například bych hrozně rád dělal sendviče a takovouhle atmosférou a přitom tam "měl i bílou", tedy slušný histogram. Jde to vůbec dohromady? Já to teď neumím. Vždy když jsem zkoušel tam bílou dostat, atmosféra zkolabovala. Jestli mi někdo může poradit, jsem samé ucho. :-)
2 Karas: Chápu, ale já to takhle prostě mám rád. Když mi půjčovali v Nikonu první foťák, co jsem měl v ruce, tak se ptali, co budu fotit a já řek: "Všechno, jen ne realitu." :-)
2 Lhotecký: Chudák Vlado mi "ukázal" sendviče a teď toho možná lituje. :-) Jinak chápu dost přesně, co říkáš. A líbí se mi i foto-styl. Teď mě ale baví sendvič s touhle atmosférou, i když to je pro některé "čočka", jak říkají v jisté části New Yorku.
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |
Jan Fikáček |