osobne si nejsem vubec jistej jestli je to nahodny vycvak, ktery je dostatecne dofutrovan argumenty nebo promyslene dilo. nakonec je to stejne fuk, fotografie jako svebytne umelecky jiz uznavane medium sem timto postmodernim priklonem k banalismu konecne odpoutava od jinych vytvarnych oboru, prestava byt ve stinu "rucnich" umeni a stava se opravdu "modernim", konecne tak vyuziva plne svuj potencial... v tomhle uhlu pohledu lze celej vyvoj fotografie od zamindrakovaneho piktoralismu k modernimu neumeni chapat jako jednu velkou performaci... ktera maximalne reflektuje banalitu soucastnosti (te ty dnesni 13.2.2005, ale vsech soucasnosti v kazdem okamziku kdy vznika nejaka fotografie) a dokazuje relativnost umeleckych hodnot.... postmoderni chaos jak rika Honza Krapac, ja rikam proc ne, mame v sobe maleho dablika sebezniceni, je to znat v nasi historii a tudiz i v umeni... tam nekde hluboko se tesime z toho co si nechceme priznat ale je to kupodivu zcela prirozene a v souladu se zakony vesmiru - smerovani ke konecne entropii ;-)
jezis to me bavi, jak se da o jedny vyspuleny riti diskutovat... to je snad jediny opravdovy klad tehle pozdni epochy... ze uz tvorba muze znamenat cokoliv - absolutni svoboda umelce ;-)

PS: kdyz se na to ovsem podivam svym druhym tradicionalistickym ja, je to poradna jenom banalita, ale je usmevna pro svoji detinskost... pripada mi to tak, ze postmoderna v umeni nebo i ve filosofii je neco, jako kdyz ve skolce chybi vychovatelky a deti najednou zjisti ze muzou vsechno pnac sou bez dozoru... rozbehnou se o zahrade a tesej se ze vseho co pred tim nemohly... a delaj picoviny... povazuju se v tomhle za divaka a klidne na takovy veci budu platit vstupny v galeriich (byl jsem 2x na new-new painters, takze uz zvladnu cokoliv) a budu se potutelne tesit z ty detinskosti ;-)