fajn

tož na ukrutný nátlak tety Jess hážu nějaké obšlehnuté rady :
V prvé řadě je totiž potřeba sklidnit mysl, oprostit se od emocí způsobených místem a prostředím kde fotíte (vůně, zvuky, lidé, předchozí zážitky, okolí, ...) a rozhodnout několik věcí:


1.Bude fotka něčím zajímavá? Když si jí bude prohlížet znuděný pozorovatel v obýváku a jíst u toho brambůrky, zaujme ho?
2.Co chci vlastně fotografovat? Je to obloha, moře, strom, zvíře, člověk - který a proč?
3.
Jakou emoci chci předat?
4.Jaký dám fotce název? Odpověď na tuto otázku často překvapivě definuje co, jak a proč chci vlastně fotografovat.
5. Jak bude fotka působit ve větším formátu v obýváku?
6.
Jak zdůrazním hlavní námět?
7. Jak dodržím zásady kompozice obrazu, jaké vymyslím popředí a pozadí?
8.Jak to zjednodušit? Zvlášť u menších formátů fotek platí, že v jednoduchosti je krása. Hlavní objekt by měl být pouze jeden a vyplňovat podstatnou část fotografie (žádné mrňky!). Bude-li totiž objektů na fotce moc, bude z toho zmatek.
9. Mám teď dobré světlo?
10. Je teď ten správný okamžik?
11. Mám dnes trochu toho "fotografického štěstí"?
uff , tož tak , ve zkratce :-)

fajn

total neostré oči , znovu a lépe ....

nechápu to :-))

?

dtto Kuba