Jenže puristům Jano nejde o kvalitní fotku na konci. Oni se při tom musí především nadřít, utratit spoustu peněz a první čtyři verze výsledku vyhodit. Až v momentě, kdy jejich výsledek připomíná holubník pana Niépce, jsou spokojeni. :)
Tohle se páskou neoblepovalo. Fotky se naválcovaly na sklo a do rána odskočily ... nebo taky ne. Ale záleželo na blbostech, třeba na délce praní. Když byly fotky moc dlouho ve vodě, želatin změkla a deformovala se. Byla to krásně dobrodružná léta, ale když doopravdy potřebuješ fotku, zlatý digitál. :)
Leštění za studena na skle je tradiční metoda, ale vyžaduje bezvadně rovné sklo a ještě se s ním musela dělat odmašťovací alchymie s volskou žlučí. Úspěch zdaleka není zaručený.
Míro, mrzí mě to, ale napsat to musím. Jestli fotíš pro sebe a pár známých, můžeš na kvalitní digitalizaci kašlat. V opačném případě je ale její zvládnutí stejně důležité, jako vyvolávání a zvětšování. Vystavováním takovýhle nedodělků zbytečně shazuješ ten krásný proces i sebe jako autora.
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |
Jiří Březina |