tak tohle dovedu ocenit, má to náboj - ten výraz jako že "zrovna teď si dělám do kalhot" je dobře chycenej, ta neúmyslná neostrost krku kytary je fajn, dává vyniknout tváři. No, není to zas až taková bomba, ale pěkně střiženej moment, živej.

rád houbařím, houby jako Makromyceta jsou mým letitým odborným koníčkem,ale tenhle se ti vyloženě nepoved. zrno se dere do popředí, barvy jsou nepřirozeně přesaturovaný (ale to může bejt podexponováním), kompozice se vymyká. Sorry.

Michale et all, děkuji za přijetí a obhajobu fotky. Ten ořez jsem zvolil takový, aby to nevyváženě působilo, aby to vzbuzovalo napětí a hlavně, aby tam zbylo jen to podstatné - ruce a kytara. ten červený popruh je, jak jsi velmi správně pochopil, prostorový stabilizátor a zároveň barevný kontrapunkt k mírně desaturovanému převažujícímu zbytku plochy. Můj záměr byl zobrazit jádro hry na kytaru.

dobrý přednosti, ty jsou ale jediný přednosti této fotky

co to proboha je? Chceš nás připravit o oči?

v jednoduchosti je síla

pěkný

no je to hezký, jdu študovat jízdní řád

Tak trochu podrobností: snímek vznikl před půl šestou ráno, celá šňůra fotografů stála na břehu řeky a čekala na východ slunce. Ty barvy v jedné chvíli byly opravdu takové, jaké je vidíte, trvalo to zhruba 5 minut, pak bledly a sníh pak byl skutečně bílý. Stáli jsme v údolí, kterí bylo ještě ponořené do stínu okolních kopců a osvíceny byly pouze nejvyšší vrcholy masívu Torres del Paine. Bohužel nám příliš nepřálo počasí, během dopoledne se zatáhla obloha a odpoledne dost pravidelně pršelo a čím blíže jsme byli Ohňové zemi, tím více jsme používali klasická slova pana Komárka "chčije a chčije". Tehdy také vzniklo přejmenování obou patagonských zemí na Chčile a Chcargentina.