zas, kdyby bylo moc prostředí, nebyla by cigareta. příběh je myslím vidět, ženská sedí jasně na vozíku. Ale nedá se nic dělat, kdyby jí bylo vidět do tváře, jak si slastně potahuje, bylo by to jinak. I tak je to u mě za 4+.

blbinky? Dobrý.

ona tam vlastně nepatří, dělá, co nemůže nikomu prozradit. venku je ale normální veselá holka. po zrcadlení.

u mě dost dobrý, koník příjemně zvědavě kouká, má to celé výraz. Dobrá ostrost, skvělé pozadí, ohlávka kvalitní, no prostě na první koňovku je tohle u mně za 5

má stejnou čepici jako já :-) je to ze života.

krásná, vyrovnaná Lívia. široké mimořádné oči. zvláštní zrno. snad jen ta pravá tvář přechází do stínu u mne na displeji trochu zhurta. Moc líbí!

ostříš na tu kladinu, jak jsme si psali, ale kůň přiběhl dál, je to hodně neostrý. Vím, nesnadná úloha :-) Když to srovnáš s Helenou, uvidíš rozdíl i v dalších věcech. Helena umí odrazit pozadí. Má větší prostor nad a před jezdcem. Nemá větve v hlavě. Nemá řízlou kladinu, atd. Ale koníka máš v dobré fázi skoku, holčina taky působí dobře, tak co s tím? Ve srovnání s "konkurencí" :-) musím dát 3. Je vidět pokrok.

V obdivu k fotce Spomienky se shodnem, viz i mých 5 bodů dole. Ženská duše je jiná než mužská, i v tom se shodnem s jistotou. Sok? Dobrý smeč :-) Snad, možná, ale myslím, že by moje úvaha platila i pro muže s fotkou ztracené dívky (pokusil jsem se představit si to). Taková konkrétnost patří do dokumentu, ale sem? Kdyby ji držela tak, že by nebyla vidět tvář, snad. Mám rád právě ono tajemství, hádanku, tím pro mne dílo nabývá obecné platnosti, symbolu, zkratky. Ale jako vše, takhle to vidím dnes a nyní, kdoví, jak bude zítra. Nejsou to žádná ostrá tvrzení, jen pocit od boku. No vida, jsme se rozpovídali, Borisi! :-)

OK, beru, digipocit. Zeptám se, je "objektivně" horší než film nebo je to prostě jen sentiment? Ptám se ze zájmu, neútočím, žádná filozofie, hledám.

Borisi Stojanove, dlouho jsem výraz prvoplánový žmoulal, než jsem jej napsal, nic lepšího mne v chvíli nenapadlo. Nedostalo se mi formálního uměleckého vzdělání, potloukám se po světě už ale nějaký pátek, a tak tahám rozumy od pasu, jen imho a jen tak. Fotka milovaného je pro mne zbytečná a vysvětlím proč. Autor je schopen sdílet na podobných aktech s divákem emoci, krásu nebo právě zármutek. Obecný zármutek, jsem to já, kdo si dosadí konkrétní reálie, to nebo toho, proč se mne fotka dotkne. Určitě k tomu nepotřebuji podobenku nějakého chlapa, který mne pranic nezajímá. To není to, co mi fotograf potřebuje sdělit, neumím si s ní nic počít. Navíc to, že teskní po své lásce se jaksi předpokládá, o čem jiném se točí běžný umělecký široce srozumitelný smutek? Takže místo podobenky bych uvítal výraz řeči těla, symbol (ale ne prosím panenku bez hlavy), strhující pohled té krásné milující dívky. Vše imho.