tak to máme skoro nastejno, pane Profesore, koně zase v úleku kopnou, a když vás nesou, tropí všeliké nepřístojnosti, zvláště když se takhle pěkně ochladí, to pak neví bujností coby! Koček se držte, dobře radím :-).
nuže nabízím kompromisní řešení: Holy Hasselblad H1D. s tím byste byl spokojen, milý pane kolego Tr. Zrno Vlkomíre? :-)
Především si ovšem nesmírně cením hodnocení, jaké mým Světlobrázkům laskavě dopřáváte. To je prostě skvělé! Vaše starostlivá péče a obavy o můj fotoarchiv mi leží na srdci, a kdoví, jestli nakonec ještě... Ale kuš, Jene! Přiznávám ovšem otevřeně, že vrtati se ve výběhové fototechnice je i mým převelikým pokušením a takový bazar je koloseem mých fantazií. Všelico se dá nějak přihnout, jinak zastrčiti a ano, především nakloniti! Však mne již u Škody dobře znají..., ty mé dotazy z jiného světa, myslím, že by nejraději zavřeli, objevím-li s v Městě...
A prosím "plkejte" takto užitečně i nadále, nikoli jen tento den... 6x6 říkáte... litografie... Díky!
ještě k úvaze dole: třeba i vznikne elektronická analogová kamera, která bude signál zaznamenávat nedigitálně, tedy přesněji. A třeba bude napojena na velmi speciální čidlo - lidské oko.
Ha, výzva! Vysvětlím, proč nesouhlasím a s čím, to vše rozumí se samo sebou při velikém respektu ke kolegovi Tr. Vlkomírovi a vše imho.
Digitální fotografie není umělohmotná květina.
Příměr je na první pohled trefný, ale jsou zde podstatné rozdíly. Umělohmotná květina je napodobeninou květiny živé. Digitální záznam není napodobeninou filmu, ale svébytným nezávislým způsobem snímání obrazu. Nebo, chcete-li, je stejně tak napodobeninou viděného obrazu jako stříbrný film. Souhlasíte?
Digitální obraz není sterilně narýsovaným znásilněním struktury plochy. Tím pro člověka nejpřirozenějším způsobem snímání obrazu je lidské oko. Reálný obraz zde vzniká na sítnici a je snímán diskrétními fotoreceptory, tyčinkami a čípky, vzpomínáte? Vzruchy jsou přenášeny nervy do mozku - jak dokonalá analogie s čipem, dráty a médiem! Jedná se přitom o záznam obrazu ve čtverečcích!, které si však mozek šikovně interpretuje, a proto je nevidíme. Záznam obrazu nespojitými elementy je tedy přirozený. Máme tu ale ještě jeden problém, obsažený navíc v samotném názvu digitální fotografie. Tím je kategorizace analogově naměřených hodnot na snímačích čipu do číselných hodnot. To je sice zásadní ochuzení obrazové informace, ale jistě i halogenidy stříbra se chovají "nějak kvantově", tedy nespojitě. Nejde tedy patrně o principiální, ale jen kvantitativní odlišnost. Vlastně jde jen o rozlišovací schopnost divákova oka, o jakou jemnost má smysl usilovat a je-li a kdy bude technicky dosažitelná. Myslím, že zrno filmu je z pohledu dokonalého záznamu obrazu spíše historicky a technologicky daným omezením než výhodou. Obraz je tu povinně stylizován do zrníček. Divák se těší na záznam obrazu, ale je mu předložena a musí se spokojit s jakousi mineralogickou sbírkou krystalů! :-)
Ale nabízím smír. Ano, zrno samo o sobě může být krásné, stejně jako krystaly kalcitu, protože je přírodní a přírodu je člověk po tisíciletí navykán vnímat jako krásnou. I záznam světla vyjádřený zrnky, jedná-li se o fotografii pro potěšení lidského oka (nikoli např. vědeckou) může být krásný, a to dokonce i při velkém zvětšení, protože nesílí žádný artefakt čtverečků. Takový nepříjemný efekt u současné digitální fotografie na současných zobrazovacích zařízeních vzniká a kazí ji. Ale to přejde. Jemnost záznamu se unásobí v řádech až na samou mez smysluplnosti dalšího růstu. Pak sice digitální fotografie nebude zrnitá (ve smyslu povinně zrnitá, nebo použijete softwarový filtr, který zrno k nerozeznání nahradí, informace bude v souborech dost), ale bude přirozeně čistá jako pohled oka.
Cesta vody (uvězněna ve skle) [Petr Lett | | ] 5 Jan Savický | | | 19:14:59 20.11.2004
já si na pinholi cením protažení linií na okrajích papíru, ony paprsky kolem hlavní figury. Prohnutý papír má ale taky svoje kouzlo, o široký záběr má určitě smysl usilovat, škoda jenom, že nelze prohnout papír do polokoule, to by byly záběry! :-) fotka je technicky zdařilá, trochu mne překvapuje silný hotspot, přeci jen úbytek světla je dán asi nejen vzdáleností papíru, ale i zmenšením průmětu dírky při větších úhlech. Boduji jako podařený experiment, výtvarný dojem je pro mne maličko slabší.
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
svůj Helios jsem naklonil co možno nejhlouběji
bych zahlédl to krásné v naději i beznaději.
víte, co je na koních nejkrásnější a co mne stále a znovu přitahuje? Oni hřejí.
Jan Savický |
Především si ovšem nesmírně cením hodnocení, jaké mým Světlobrázkům laskavě dopřáváte. To je prostě skvělé! Vaše starostlivá péče a obavy o můj fotoarchiv mi leží na srdci, a kdoví, jestli nakonec ještě... Ale kuš, Jene! Přiznávám ovšem otevřeně, že vrtati se ve výběhové fototechnice je i mým převelikým pokušením a takový bazar je koloseem mých fantazií. Všelico se dá nějak přihnout, jinak zastrčiti a ano, především nakloniti! Však mne již u Škody dobře znají..., ty mé dotazy z jiného světa, myslím, že by nejraději zavřeli, objevím-li s v Městě...
A prosím "plkejte" takto užitečně i nadále, nikoli jen tento den... 6x6 říkáte... litografie... Díky!
Jan Savický |
Jan Savický |
ještě k úvaze dole: třeba i vznikne elektronická analogová kamera, která bude signál zaznamenávat nedigitálně, tedy přesněji. A třeba bude napojena na velmi speciální čidlo - lidské oko.
Jan Savický |
Digitální fotografie není umělohmotná květina.
Příměr je na první pohled trefný, ale jsou zde podstatné rozdíly. Umělohmotná květina je napodobeninou květiny živé. Digitální záznam není napodobeninou filmu, ale svébytným nezávislým způsobem snímání obrazu. Nebo, chcete-li, je stejně tak napodobeninou viděného obrazu jako stříbrný film. Souhlasíte?
Digitální obraz není sterilně narýsovaným znásilněním struktury plochy. Tím pro člověka nejpřirozenějším způsobem snímání obrazu je lidské oko. Reálný obraz zde vzniká na sítnici a je snímán diskrétními fotoreceptory, tyčinkami a čípky, vzpomínáte? Vzruchy jsou přenášeny nervy do mozku - jak dokonalá analogie s čipem, dráty a médiem! Jedná se přitom o záznam obrazu ve čtverečcích!, které si však mozek šikovně interpretuje, a proto je nevidíme. Záznam obrazu nespojitými elementy je tedy přirozený. Máme tu ale ještě jeden problém, obsažený navíc v samotném názvu digitální fotografie. Tím je kategorizace analogově naměřených hodnot na snímačích čipu do číselných hodnot. To je sice zásadní ochuzení obrazové informace, ale jistě i halogenidy stříbra se chovají "nějak kvantově", tedy nespojitě. Nejde tedy patrně o principiální, ale jen kvantitativní odlišnost. Vlastně jde jen o rozlišovací schopnost divákova oka, o jakou jemnost má smysl usilovat a je-li a kdy bude technicky dosažitelná. Myslím, že zrno filmu je z pohledu dokonalého záznamu obrazu spíše historicky a technologicky daným omezením než výhodou. Obraz je tu povinně stylizován do zrníček. Divák se těší na záznam obrazu, ale je mu předložena a musí se spokojit s jakousi mineralogickou sbírkou krystalů! :-)
Ale nabízím smír. Ano, zrno samo o sobě může být krásné, stejně jako krystaly kalcitu, protože je přírodní a přírodu je člověk po tisíciletí navykán vnímat jako krásnou. I záznam světla vyjádřený zrnky, jedná-li se o fotografii pro potěšení lidského oka (nikoli např. vědeckou) může být krásný, a to dokonce i při velkém zvětšení, protože nesílí žádný artefakt čtverečků. Takový nepříjemný efekt u současné digitální fotografie na současných zobrazovacích zařízeních vzniká a kazí ji. Ale to přejde. Jemnost záznamu se unásobí v řádech až na samou mez smysluplnosti dalšího růstu. Pak sice digitální fotografie nebude zrnitá (ve smyslu povinně zrnitá, nebo použijete softwarový filtr, který zrno k nerozeznání nahradí, informace bude v souborech dost), ale bude přirozeně čistá jako pohled oka.
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
a díky všem... za ty úžasné poklony!