Tr. V., ovšem s Kubulou jste se trefil do zmijovky! můj milý Vančura, však víte...

Pan umělec Miklín cítí se být kontrastním bodem, nicotnou pomůckou a kolíkem vymezujícím vzdálené kouty prostoru umění, aby tak vyniklo dílo umělců velkých jmen a cokoli mezi. Zde spatřuji veliký omyl, taková optika vzniká jen časovým rozlišením. Stejně jako velký Vincent prodal jediný obraz, Miklín více bodů rozdal než pořídil. Ale vyčkejte! Jeho harmonika hraje mnohou disharmonii, avšak písnička jej baví a lid ji bude prozpěvovati po polích.

po třech minutách jsem zabral, tak jo! a ještě zajdu

(že ihned poté skoupil veškeré vlkovky, není třeba dodávat) [píše se bravurně / bravúrně, samozřejmě..]

ba právě naopak! Dáma nemá hotovost a chvátá k bankomatu...

aspoňžetak :o) ale vracet se tam nebudu! je tma.

jak jsem slíbil, jsem tu. Fotografie na první pohled zdá se být obyčejná. No ano, holka v bundě mezi přesvíceným a nedosvíceným rákosím jde neznámo pryč, nevidíme prakticky zhola nic. Není tu orlí pohled orla, orosená pampeliška zcela chybí, natožpak ladný úd nějaké placené sličnokrásky. Pro diváka tedy nic. Nepochutnají si ani pánové Březinové neboť kompozice pokulhává, nikde vyhraněná linka či objevený tvar, docela je na střed a postava pramalá. Barva bez barvy, vždyť je to šedivka. Tak co tedy? Vždyť pravím: nic; oběd chutnal a nemrzne. Cestou (domů) se pohybujeme mezi bílou a černou, pěkně středem. Jsme spíš malí, došeda, tvary často nevyhraněné. Ale jdeme rázně, však se podívejte!

Vážený kolega Tr. T. Cartier-Vlkomír má pozoruhodnou schopnost pozornosti. Nalezne fotografii, prostou jak fotograf sám, avšak učiní z ní svými jako laser přesnými postřehy dílo. Nevím, jak to dělá, ale dělá to s pravidelností metronomu. A činí tak s neutuchající vírou ve smysl své zúrodňující práce. Tak například před nedávnem objevil, že skloněný kůň hledá v trávě berušku. Koho by to napadlo, kdo by viděl v trávě berušku, natožpak berušku ztracenou, kterou musí i kůň hledat. Nuže, právě jen Tr. Vlkomíra. Od té doby se s hledáním berušky setkávám opakovaně, lidé si to pamatují, občas - když je vhodná chvíle - připomenou. To je krásné. A nyní zas. Náš čitatel lidských duší vidí ve zvířecí scéně cirkus. Ano! Ano! To je cirkus. Vždyť je to tak jasné, jen to vyřknout. To je cirkus! V nejlepším slova smyslu Tichého vášně a právě Picassových vidin. Fotka sama jistě pokulhává, ale ten princip je tam. Neodhalen ani svým autorem, přestože v podvědomí právě o tohle šlo. Tak tedy děkuji a skromně a po vlkovsku: převelice jste mne poděsil.

no, tedy! vrátím se, a doufám, že se vrátila o setřička.

teleportece za 5, i se září! :-)

jó, Modrý vrch! tam se dějí věci!