Tome, souhlas. Každý má své vidění a cíle, a to je dobře. Od toho je diskuze. Názoru Václava si vážím, několik jeho fotek mne skutečně zaujalo (např. Adriana, Leny, MICHAELA - touch of light). Nesnáz je snad jen v tom, že to, co položil jako nevyužitou příležitost, na svých malovaných fotkách zde na PP taky nevidím, třeba na MICHAELA - touch of light je podle mne svíceno téměř z jednoho směru, tělo je hladké, nekomplikované (a velice krásné), ale nechci chytat za slovíčko. Buď jsem něco nepochopil, nebo prostě nikdo nejsme dokonalí :-)
Díky!, chce se mi zvolat: "Mí Pražané mi rozumějí", ale to bych překročil i meze své nabubřelé troufalosti, a tak nezvolám. (jojo, nedá se nic dělat, hraju si rád i se slovy, snad se mnou budete mít ještě strpení, bude jen hůř :o))
Stando, v čem nejistý? že nevytahuji každý záhyb tváře, jak by si Václav snad přál, vždyť bych jí učinil vychrtlou. že to technika umožňuje ještě neznamená, že je to její jaksi povinné užití, že se to musí. Samozřejmě, že nemusí, ani Václav to na své fotce nepoužil. A mistři jako Emil Schildt se do stínů za každou cenu taky nijak nenutí, proč taky? Zobrazuji krásu a ne zmar. Tato technika mě fascinuje svou vláštní atmosférou, možností ukázat, co chci já a jak chci já, a potlačit vše ostatní. Tak v čem nejistý, Stando, stojíš si za tím nebo ses jen přidal? :-)
doplňuji/opravuji: kužel baterky se přibližně zdvojnásobí ve svém průměru jen při určité konstrukci svítilny, nikoli obecně u každé. Souhrn světla je ale i tak zhruba stejný.
ještě k intenzitě světla. Všiml jsem si zajímavé věci: přestože osvícení řekněme 1 mm 2 klesá se čtvercem vzdálenosti zdroje, neznamená to, že by baterka musela při zdvojnásobení vzdálenosti od modelu čtyřikrát zpomalit, aby zachvala stejnou expozici. A to proto, že i kužel se rozšíří na dvojnásobek, tedy osvětlená plocha s kvadrátem taky na čtyřnásobek. Na model tedy dopadá v souhrnu stále stejné množství světla (přibližně). I empiricky se to dá ověřit, zhruba to sedí. Máš podobné poznatky?
ad šmouhy: já taky kmitám. Na ústí tý trubky mám ruku a tvaruji podle potřeby, takže stejně jako Vrabko.
ad plastičnost: chápu a souhlasím. Na tomhle portrétu je ale především obličej, s úžasnou linií tváří, kterou se myslím podařilo vystihnout, včetně pravé lícní kosti (ale zas ne zbytečně zdůrazněné). Není tu tolik prostoru jako u té tvé, to je fakt. Máš i ruce. Hra svalů a kostí u mne tedy až příště :-) Dík za komenty, jsem rád, že fotka zaujala i kované fotografy a to je povzbuzení. Učit se mám samozřejmě co až do smrti smrťoucí... :-)
Václave, všimni si nasvícení levého ramene, které dává vyniknout linii tváře v úrovni úst. Naopak nasvícení tváře v úrovni nosu, kde je linie posazená proti černému pozadí. Baterkou obvykle trochu chvěji, aby nevznikaly čáry, tyhle šmouhy si zatím vysvětlit neumím.
Trochu jsem ti zpucoval Amnesii, já vím, fakt se mi moc nelíbila :-)
Romane, šedá je barvou sak a velebníčků. Tyhle fotky se většinou tónují, a já nenašel důvod jít v tomhle vlastní cestou. Zkoušel jsem to, a tvář je studená jak studna.
Hanko, zkus to, vyžaduje to zprvu trochu experimentování, nalezení správných parametrů a trochu vědomostí z fyziky (světlo ubývá s kvadrátem vzdálenosti :), pak už se kouzlí. Baterku mám halogenovou opatřenou dlouhou trubkou (izolace z topenářských trubek) pro zaclonění nežádoucího rozptylu světla. Digifoťáky mají nevýhodu v tom, že čip se při dlouhých expozicích přehřívá a generuje místy bílé tečky, dají se retušnout. Pokud nasvěcuješ velmi malé objekty, květy a pod, zkus před baterku umístit čočku nebo dalekohled.
Jene H., neva, používám jakési pomyslné váhy při posuzování bodů na PP, a kdybych dostal jen pár vřelých slov nebo i pětek od několika lidí, jsem královsky odměněn. Tak se už i stalo.
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
(ze série The Red One) [Radovan Wulf Vlk |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
ad plastičnost: chápu a souhlasím. Na tomhle portrétu je ale především obličej, s úžasnou linií tváří, kterou se myslím podařilo vystihnout, včetně pravé lícní kosti (ale zas ne zbytečně zdůrazněné). Není tu tolik prostoru jako u té tvé, to je fakt. Máš i ruce. Hra svalů a kostí u mne tedy až příště :-) Dík za komenty, jsem rád, že fotka zaujala i kované fotografy a to je povzbuzení. Učit se mám samozřejmě co až do smrti smrťoucí... :-)
Jan Savický |
Trochu jsem ti zpucoval Amnesii, já vím, fakt se mi moc nelíbila :-)
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |
Jan Savický |