Vyhnáni z ráje nesem si divnou hru,
co se smí od dětství snad každý ví,
stejně rád miluji a držím Tě za ruku,
jen hrom do mě častěji udeří a líp se sní.
V záznamech ticha poslouchám zrychlený dech,
soukromou oblohou zmámím nejednu z Vás,
teď nikdo nepospíchá a fragmenty v mých snech,
jsou jenom hrou na rychlost chtění a krátký čas.
A když jsi na kraji skály sama stála,
já bál se že uděláš krok,
ty ses dál však sluníčku smála,
že nikdo tě nespoutá, že nejsi otrok.
Pak najednou tvá noha se zvedla,
tys pohla se, dopředu, dál
a do mraků touha tě snesla,
kdo miluje, ten nepadá.
Mno, toto ani básnička není i když jsem měl napsané už dva řádky, ale na dokončení nebyl čas (musel jsem akorát vypnou PC) a tak zatím jen pochvala Tvých snímků, opravdu skvělé záběry.
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
co se smí od dětství snad každý ví,
stejně rád miluji a držím Tě za ruku,
jen hrom do mě častěji udeří a líp se sní.
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
soukromou oblohou zmámím nejednu z Vás,
teď nikdo nepospíchá a fragmenty v mých snech,
jsou jenom hrou na rychlost chtění a krátký čas.
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
to když se nesměle tě dotýkám,
položím hlavu svou ti do klína,
klín tvůj je zahrada nevinná.
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
jsem na loutně struny i do krve sůl,
do kůry stromů dám svoje touhy,
jak měsíc nocí já v srdci bych plul.
Aleš Ostrýt /cvak/ |
já bál se že uděláš krok,
ty ses dál však sluníčku smála,
že nikdo tě nespoutá, že nejsi otrok.
Pak najednou tvá noha se zvedla,
tys pohla se, dopředu, dál
a do mraků touha tě snesla,
kdo miluje, ten nepadá.
Aleš Ostrýt /cvak/ |
do dálky volal tvoje jméno,
z tvým jménem ubývalo bolestem,
pak přišla´s a já ti říkal ženo.
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
Aleš Ostrýt /cvak/ |
nesu Ti pohádku o kroužku z papíru,
prosím Tě nechej se svést,
ještě než rozpustím kvintakord z klavíru.
Aleš Ostrýt /cvak/ |