Parádní, trochu mi to připomíná jeden můj letošní text:


Trochu zmrzliny a trochu piva,

nádech vůně limonád co nejde zapomenout,

zbavila ses pekla, zbavila ses pout,

začínáš znovu, jsi znovu živa.


Z kostek hrady a garáže jsme stavěli,

možná, že stavby to byly největší,

potom už jen žízeň a strach nás přesvědčí,

to mladší po nás kostky házeli.


Dneska ne, ale zítra lepší bude svět,

i tomu radši věřím a spoutám se tím,

do střely skočím a jak blázen nevím,

že střela byl tvůj stín co změnil se v květ.


Semínka nenávisti planě zboří dům,

na stůl doma nejde zapomenout,

stojíš ve dveřích, já nemůžu se hnout,

tak moc chci věřit zázrakům.


Vykřičím své poslední písně,

vykřičím svět plný lží,

chodíme s odpadky a přitom naše tísně,

o křídlech uvnitř nás sní.

Jo!

Jo včetně rámečku.