Fotografův den
Majitel: svetlana borkova |
| 
[Uložit forum do bookmarku]
svetlana borkova | 09:27:36 17.05.2004 | 
| 
| [Fotografův den]
Jindro na hrubky sem odbornik, bohuzel....tenhle text ze me tak vylitl, ze jsem se nestacila divit....natoz sledovat hrubky :-(( omlouvam se.....
David Zachoval | 09:23:30 17.05.2004 | | | [Fotografův den]
svetlano, nic proti, ale fakt si to mohla prdnout do nejakyho z neodbornych for, kterych tu je fura.
Jindra Hladík | 09:19:35 17.05.2004 | | | [Fotografův den]
Kurňa pranýřuji hrubky a jednu sám hned vyrobím. Tomu se říká podlehnout vlivu. :))) Samozřejmě "každý". :)))
Jindra Hladík | 09:18:24 17.05.2004 | | | [Fotografův den]
Oto Stredak: Hele, každej není tak vynalézavý, aby s kanystrem benzínu v lese připravoval reportáž "Hasiči dělali chrst, chrst. Jeden si při tom spálil prst, prst. :))) Doufám, že ti na to nepřišli. U toho bych rád byl. :)))
Jindak Světlano, literatura je sice hezká věc, osobně mám připomínky jenom k hrubkám, jinak se připojím ke slovům klasika: "Piš, holoubku piš... :)))
Jindak Světlano, literatura je sice hezká věc, osobně mám připomínky jenom k hrubkám, jinak se připojím ke slovům klasika: "Piš, holoubku piš... :)))
Pepa Ouředník | 08:50:36 17.05.2004 | | | [Fotografův den]
Svetlana> to potrebujes ten posledni odstavec, abys videla, ze to predtim neni v poradku?
Bruno Garp | 08:43:53 17.05.2004 | | | [Fotografův den]
@Svetlana - docela jsem si pocet, je to dobry a nenech se odradit :-) btw vypada to ze zijes v mem rodnem kraji :-)
svetlana borkova | 08:25:29 17.05.2004 | | | [Fotografův den]
Oto, mam a nepopiram to....myslim ale,ze odpoved ti da posledni odstavec, pokud chces.....pokud to beres jako celek...ne vytrzene informace z kontextu...ale fajn, dala jsem hlavu na spalek, patri mi to...mohla bych napsat dalsi roman, ale radsi nee ;-)) co se tyka bodovani krajinek, o tom uz preci nc......proste mi to prolitlo mou nemocnou hlavou :-)))
Boris Stojanov | 07:57:19 17.05.2004 | | | [Fotografův den]
ne Oto... vítej v Klubu Nechápajících! :-D
Fbh Ota Hejmala | 07:43:47 17.05.2004 | | | [Fotografův den]
Tachometr ukazuje 180, sakra vesnice! Noha z plynu, 140. ???
kdo umí držet foťák v ruce, nafotí dneska 500-600 bodový fotky ???
Světlano, nemáš něco s hlavou?
kdo umí držet foťák v ruce, nafotí dneska 500-600 bodový fotky ???
Světlano, nemáš něco s hlavou?
svetlana borkova | 23:32:46 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
ostatnim dik za podporu a tesim se, ze to tu bude rozkvetat :-) Michale jdu si pocist! :-)
svetlana borkova | 23:31:27 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
kazdopadne, kdo je z prahy, a to Boris je :-), tak vi, ze destik dlouho netrval a muj den tim neskoncil, ale to uz je vedlejsi....aspon prozatim ;-))))
Oto Stredák | 23:30:08 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
Boris: krátký, ale dobrý:oDDD. Teď fakt du chrupkat:))))
svetlana borkova | 23:29:38 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
aaaa koukam naky reakce....Borisi myslim, ze jsi moc nepochopil, co jsem tim chtela rict :-((( ale nevadi, treba nekdo citi se mnou, koneckoncu cely je to pravdivy vcetne zaveru (ten me docela dostal).....ja nejsem zadna spisovatelka a nikdy jsem nic nenapsala, tohle je prvni zalezitost a navic verejna....byla jsem toho tak plna, ze se to cca za 20 minut dostalo na papir, no tak sem vam to predlozila....myslim, ze i tohle patri k foceni...vsak to nikdo cist nemusi, kdyz nechce :-)
Michael Komm | 23:18:05 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
to neni spatnej napad...nebo fotoroman :o)))
Boris Stojanov | 23:16:18 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
tak si založte i komixy...
Boris Stojanov | 23:15:14 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
Oto já nedělám dámu... Jenom kdybych měl napsat každej den jak jsem ráno vstal, jak se lekl při pohledu do zrdcadla, jak mě kdo přes den nasral a potěšil, jak jsem co kde prošvihl a stihl, co jsem měl k jídlu, jakej jsem měl sex, jestli mě dneska posral holub, kolik mi přeběhlo před autem černejch koček... K tomu přeci netřeba nový forum, vod toho je tu Photolife!!!
Michael Komm | 23:09:19 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
Fototodumentace k pribehu je Zde
.... Letmy pohled na hodinky - 4:57 Za (prilis) tenkou stenou stanu buraci prestrelka jak blazen - kadeti maji zjevne smysl pro humor a udelali prepadeni primo za mym stanem. Kdyz se palba trochu zklidni, vykouknu ven s fotakem a rikam ze este blesknu, a vidim stiny kadetu osvetlene prvnimi rannimi paprsky. Parada rikam si, ale mohli este hodku pockat :( Opet zjistuji ze pocinajici usvit je pro muj olympus ne zcela idelani osvetleni, tak toho po chvilce necham. Nechavam chudaky kadety svemu osudu a mirim k hlavnimu komplexu. Chci zachytit nejake poradne rozespale "frontove" obliceje, ale jako na potvoru sou zjevne vsichni vyspalejsi nez ja tak z toho zas nic neni. Rozbalim dalsi denni pridel jidla a varim si cokoladu na lihovem varici (britske armadni jidlo je jak strava pro kosmounaty, vsechno instantni a zabalene v alobalovych pytlikach, ale chutne). Povzbuzen prisunem kalorii zevluju po "buzerplace", kdyz si kadeti cisti zbrane. Svetla uz je dost, tak z toho lezou i naky zajimavy zabery. V jedenact prichazi hlavni atrakce dne - prilita vrtulnik!! Pri prvnim pristani cvakam jak blazen, bohuzel se udelall lehky opar, ale vypada to akcne. Po hodine cekani i na mne dojde rada a vznasim se do vysin - pocit k nezaplaceni, kdo nezazil nepochopi. K me male radosti je postrani okenko beznadejne spinave a vsechny pokusy zachytit nase lezeni z ptaci perspektivy tak konci nezdarem.
Odpoledne se trenuji utoky na osamele nepratele (ostrelovace). Narizeni jsou prisna a musim se drzet za linii palby, coz prakticky znemoznuje zachytit vyrazy vojaku, ale i tak je to zajimave. Jednou jdu s alpha tymem, jednou zustavam s hlavni skupinou. Potreti jsem schovan s nepritelem pod mladou tresni, co je v plnem kvetu. Fotit uz neni co, odkladam tedy svoji krabicku na mydlo a venuji se prirode. Je krasny jarni letni, a krom vecneho rachotu zbrani se ozyva zpev vydeseneho ptactva a cvrcku. Uvedomuji si ze svet je vlastne krasne misto pro ziti a slunce mi doplnuje potrebnou energii. Mam pocit ze se zase vznasim ve vrtulniku. V tom se ale na kraji lesa objevi prvni kukuc alpha tymu a to je jasne znameni ze je cast rict si sbohem a zemrit. V agonickem vzepeti se dam na utek, ale kadeti nemarni cas a uz vmam v sobe prvni (virtualni) zasah. Trava se nebezpecne pribllizuje k mym ocim a moje bezvladne telo za sebou nechava vyrytou stopu....
.... Letmy pohled na hodinky - 4:57 Za (prilis) tenkou stenou stanu buraci prestrelka jak blazen - kadeti maji zjevne smysl pro humor a udelali prepadeni primo za mym stanem. Kdyz se palba trochu zklidni, vykouknu ven s fotakem a rikam ze este blesknu, a vidim stiny kadetu osvetlene prvnimi rannimi paprsky. Parada rikam si, ale mohli este hodku pockat :( Opet zjistuji ze pocinajici usvit je pro muj olympus ne zcela idelani osvetleni, tak toho po chvilce necham. Nechavam chudaky kadety svemu osudu a mirim k hlavnimu komplexu. Chci zachytit nejake poradne rozespale "frontove" obliceje, ale jako na potvoru sou zjevne vsichni vyspalejsi nez ja tak z toho zas nic neni. Rozbalim dalsi denni pridel jidla a varim si cokoladu na lihovem varici (britske armadni jidlo je jak strava pro kosmounaty, vsechno instantni a zabalene v alobalovych pytlikach, ale chutne). Povzbuzen prisunem kalorii zevluju po "buzerplace", kdyz si kadeti cisti zbrane. Svetla uz je dost, tak z toho lezou i naky zajimavy zabery. V jedenact prichazi hlavni atrakce dne - prilita vrtulnik!! Pri prvnim pristani cvakam jak blazen, bohuzel se udelall lehky opar, ale vypada to akcne. Po hodine cekani i na mne dojde rada a vznasim se do vysin - pocit k nezaplaceni, kdo nezazil nepochopi. K me male radosti je postrani okenko beznadejne spinave a vsechny pokusy zachytit nase lezeni z ptaci perspektivy tak konci nezdarem.
Odpoledne se trenuji utoky na osamele nepratele (ostrelovace). Narizeni jsou prisna a musim se drzet za linii palby, coz prakticky znemoznuje zachytit vyrazy vojaku, ale i tak je to zajimave. Jednou jdu s alpha tymem, jednou zustavam s hlavni skupinou. Potreti jsem schovan s nepritelem pod mladou tresni, co je v plnem kvetu. Fotit uz neni co, odkladam tedy svoji krabicku na mydlo a venuji se prirode. Je krasny jarni letni, a krom vecneho rachotu zbrani se ozyva zpev vydeseneho ptactva a cvrcku. Uvedomuji si ze svet je vlastne krasne misto pro ziti a slunce mi doplnuje potrebnou energii. Mam pocit ze se zase vznasim ve vrtulniku. V tom se ale na kraji lesa objevi prvni kukuc alpha tymu a to je jasne znameni ze je cast rict si sbohem a zemrit. V agonickem vzepeti se dam na utek, ale kadeti nemarni cas a uz vmam v sobe prvni (virtualni) zasah. Trava se nebezpecne pribllizuje k mym ocim a moje bezvladne telo za sebou nechava vyrytou stopu....
Andrej Anry Lukáč | 23:09:01 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
Souhlasím, ať Světlana pokračuje. ................ :-) .......................>
Oto Stredák | 23:06:56 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
Já se radši soustředím na fotografovu noc. Ale ten můj den byl taky fajn. Dostal jsem se k požáru a namlátil tak 50 snímků. Očiska mi slzely, hasiči pořád -pane jděte dál. Smrděl jsem, ale ten adrenalín a hra prstů po tlačítkách mého miláčka je prostě úžasná věc. Světlana jen jela a nenašla si chvilku, zastavit , prodechnout, přiložit optiku k oku a nechat proudit ten pocit tělem a celou nervovou soustavou. Holt to prošvihla, avšak ten konečný okamžik budiž jí útěchou. Ten z mozkovny už nedostane! Je tam vypálen! Dobrou!))) K Boris: nedělej dámu:)))
Pan Smazaný | 22:48:10 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
jsem pro:-)
Michael Komm | 22:45:01 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
mne se se ten pribeh taky libil..premyslim ze bych prisel se svoji troskou do mlyna a napsal Fotografuv den na armadnim cviceni...jak se na to tvarite?
Pan Smazaný | 22:40:59 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
Boris: nahodou to byla pekna historka. Ted jsi Svetlanu vyplasil a mame s denikem cervenych strevicku utrum:-(
Boris Stojanov | 22:28:28 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
bože můj... čtenářův kroužek! k čemu toto forum bude sloužit?!? Světluško, to stačilo napsat do "Můj milý deníčku"... :-(((
Michael Komm | 22:19:26 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
varovani ministerstva zdravotnictvi - za fotogenickych dni venujte zvysenou pozornost ridicum-fotografum :o)
svetlana borkova | 20:12:20 16.05.2004 | | | [Fotografův den]
Začalo to vlastně už včera na školním srazu, kam jsem si přiklusala s celou fotovýbavou a nadšením, jak budu fotit své drahé bývalé spolužačky v neočekávaných situacích…Ve chvíli, kdy ony celé natěšené už pózovaly a hulákaly na mě, ať sebou hodím, já zatím vyměňovala baterky ve foťáku neb displey neúnavně signalizoval „battery low“. Vyměním a copak to? Nic se neděje. Kouknu, baterky jsou tam správně a nic. Že by? Ale jo, ty už foťáčku jednou posloužily a teď patří do sběru…Mám jiný? NE! Ufff to snad neeee? Pohledy těch mamin mi stačily, hovořily o všem. Světlanoooooo! Ty nás fotit nebudeeeeš?? Je mi líto….
....
.... ....
....
Neděle ráno…. Maminka, která mě neviděla tři měsíce, nemohla se asi dočkat až se vyspím, tak mi trochu pomohla. Praaask! Dveře letí….Mamkooo já spííííím…Vstávej, je devět. A bylo to. Nuž, vstala jsem. Koneckonců za okny svítilo sluníčko a slibovalo krásný den. Otevřu okno a kochám se pohledem na Černou horu. V duchu mi prolítne myšlenka na focení. Kdepaaaak děvče, nemáš baterky, opakuju si v mysli. No nic, tak rychle vstávat, zajet konečně do pneuservisu přezout na letní a hurá do Prahy fotit Závod míru. Do tý doby přeci baterky koupím. Ono vlastně zas tolik času není, takže jestli chci všechno stihnout, musím sebou hodit! Už se řítím cestou plnou děr, kterou po zimě silničáři nespravili, k nejbližšímu servisu. Zavřeno? No jistě, je snad neděle ne? Ale ženský šarm zapracoval a mladík se poddává. Hurá, přezuto!
....
.... ....
....
Přeskočím nepodstatné informace o dohadování s rodiči….
....
.... ....
....
A jede se do Prahy. Uvědomuju si čím dál víc, že den je vážně nádherný. Za celou svou krátkou fotoéru jsem nezažila něco tak úžasného jakým byl dnešní den v Krkonoších a Podkrkonoší. Nebe kreslilo nádherné obláčky, sluníčko jimi prosvítalo, pole hrály všema barvama a krajina okolo byla zkrátka úžasně pohádková. Kompozice se tvořily v očích sami. Říkám si v duchu, kdo umí držet foťák v ruce, nafotí dneska 500-600 bodový fotky. Ta plastičnost, křičí to na mě ze všech stran. Mám chuť šlápnout na brzdu a utíkat do polí, ale jedu…..Jedu dál a věřím….V životě je všechno kompromis…A ja krvácela každým okamžikem, protože kolem mě byly nádherný fotky….všude, všude, všude….Neskutečný zážitek. Kdo fotí, ví. Kdo sedí dneska doma, o hodně přichází. Jela jsem čím dál rychleji, abych neměla šanci věnovat se těm pohlednicím okolo…..ale bylo to tak vzrušující. Dráždilo mě to. Ale nic nemůžu dělat, je to bezmocnost, do žil vám vtéká vztek, energie máte za tři a co s tím. Nevadí, nevadí….říkám si. Vynahradíš si to Světlano, vyfotíš si závodníky, tohle se opakovat bude, Závod míru taky, ale zase za rok. Utěšuju se celou cestu s plynem na zemi. Na Frekvenci 1 moderátorka čte horoskopy…Kozoroh….dnes máte nashromážděnou neskutečnou energii, nebojte se, vydrží i několik dní. Usměju se a povím si nahlas „Já vím, cítím to“. Tachometr ukazuje 180, sakra vesnice! Noha z plynu, 140. Řadím, otáčkoměr nezřídka vytočím do červených čísel a furt koukám okolo. Bože! To bolííí!!!! Já chci fotit. Batoh si ale v klidu odpočívá vzadu na sedačce….Cítím se svázaná, ptáčkovi ustřihli křídla, ……ale stále je tu naděje….Závod míru…..
....
.... ....
....
13.07 hod.: cedule Hlavní město Praha, čas jízdy 49 minut. Spotřeba benzínu…nechutná. Průměrná rychlost … zarážející. Tesco Letňany….. promotávám se davy lidí a nevěřím, že jsou tady. Co tady dělaj? ….konzumní společnost. Fuj! Tesco baterky nemá. Ha, Datart! Kupuju jich v návalu radosti celou hrst…do zásoby. Ježiš to je pálka! Konzumně vytahuju platební kartu….. A rychle ven! Skleněné dveře se jen pomalu rozevírají do stran jako by nechápaly, že mám naspěch. Vyběhnu ven, obloha podezřele tmavá, skropí mě první kapky deště……Nastartuju, teď už pomalu, jako bych všechnu energii ve vteřině ztratila a vyjíždím z parkoviště. Přijíždím k baráku, dávám přednost mamince s kočárkem…. V kočárku leží poněkud odrostlejší dítě, postižené, s roštěpem, otevřenou pusou mu kapky deště smáčí jazyk……
....
.... ....
....
Neděle ráno…. Maminka, která mě neviděla tři měsíce, nemohla se asi dočkat až se vyspím, tak mi trochu pomohla. Praaask! Dveře letí….Mamkooo já spííííím…Vstávej, je devět. A bylo to. Nuž, vstala jsem. Koneckonců za okny svítilo sluníčko a slibovalo krásný den. Otevřu okno a kochám se pohledem na Černou horu. V duchu mi prolítne myšlenka na focení. Kdepaaaak děvče, nemáš baterky, opakuju si v mysli. No nic, tak rychle vstávat, zajet konečně do pneuservisu přezout na letní a hurá do Prahy fotit Závod míru. Do tý doby přeci baterky koupím. Ono vlastně zas tolik času není, takže jestli chci všechno stihnout, musím sebou hodit! Už se řítím cestou plnou děr, kterou po zimě silničáři nespravili, k nejbližšímu servisu. Zavřeno? No jistě, je snad neděle ne? Ale ženský šarm zapracoval a mladík se poddává. Hurá, přezuto!
....
.... ....
....
Přeskočím nepodstatné informace o dohadování s rodiči….
....
.... ....
....
A jede se do Prahy. Uvědomuju si čím dál víc, že den je vážně nádherný. Za celou svou krátkou fotoéru jsem nezažila něco tak úžasného jakým byl dnešní den v Krkonoších a Podkrkonoší. Nebe kreslilo nádherné obláčky, sluníčko jimi prosvítalo, pole hrály všema barvama a krajina okolo byla zkrátka úžasně pohádková. Kompozice se tvořily v očích sami. Říkám si v duchu, kdo umí držet foťák v ruce, nafotí dneska 500-600 bodový fotky. Ta plastičnost, křičí to na mě ze všech stran. Mám chuť šlápnout na brzdu a utíkat do polí, ale jedu…..Jedu dál a věřím….V životě je všechno kompromis…A ja krvácela každým okamžikem, protože kolem mě byly nádherný fotky….všude, všude, všude….Neskutečný zážitek. Kdo fotí, ví. Kdo sedí dneska doma, o hodně přichází. Jela jsem čím dál rychleji, abych neměla šanci věnovat se těm pohlednicím okolo…..ale bylo to tak vzrušující. Dráždilo mě to. Ale nic nemůžu dělat, je to bezmocnost, do žil vám vtéká vztek, energie máte za tři a co s tím. Nevadí, nevadí….říkám si. Vynahradíš si to Světlano, vyfotíš si závodníky, tohle se opakovat bude, Závod míru taky, ale zase za rok. Utěšuju se celou cestu s plynem na zemi. Na Frekvenci 1 moderátorka čte horoskopy…Kozoroh….dnes máte nashromážděnou neskutečnou energii, nebojte se, vydrží i několik dní. Usměju se a povím si nahlas „Já vím, cítím to“. Tachometr ukazuje 180, sakra vesnice! Noha z plynu, 140. Řadím, otáčkoměr nezřídka vytočím do červených čísel a furt koukám okolo. Bože! To bolííí!!!! Já chci fotit. Batoh si ale v klidu odpočívá vzadu na sedačce….Cítím se svázaná, ptáčkovi ustřihli křídla, ……ale stále je tu naděje….Závod míru…..
....
.... ....
....
13.07 hod.: cedule Hlavní město Praha, čas jízdy 49 minut. Spotřeba benzínu…nechutná. Průměrná rychlost … zarážející. Tesco Letňany….. promotávám se davy lidí a nevěřím, že jsou tady. Co tady dělaj? ….konzumní společnost. Fuj! Tesco baterky nemá. Ha, Datart! Kupuju jich v návalu radosti celou hrst…do zásoby. Ježiš to je pálka! Konzumně vytahuju platební kartu….. A rychle ven! Skleněné dveře se jen pomalu rozevírají do stran jako by nechápaly, že mám naspěch. Vyběhnu ven, obloha podezřele tmavá, skropí mě první kapky deště……Nastartuju, teď už pomalu, jako bych všechnu energii ve vteřině ztratila a vyjíždím z parkoviště. Přijíždím k baráku, dávám přednost mamince s kočárkem…. V kočárku leží poněkud odrostlejší dítě, postižené, s roštěpem, otevřenou pusou mu kapky deště smáčí jazyk……