Jiří Hendrych

melolojla metalaktaliguna ... neladindo džalabum, baaadabum, big bada big bum

má náladu, má hloubku,
ve který se dá dejchat, kterou se dá procházet, kamkoliv, kde je dobře
... taky se mi tady někdy líbí, zrovna teď, dobré!:o)
(škoda těch "ukouslejch" stínů ...)

propracovaná ... děje se v ní pořád něco novýho<br>
třeba: 1921, podmaňující podzimní podvečer. Ve tmě ostrov listí pod lampou. Stíny šplhající oprýskanou fasádou, až do písmen poutače: "Jan Chvojka, služby fotografické" ... ten pan Chvojka, pro nějž potěchou jsoucí magie ženy jest ... ten pan Chvojka, kterému Sofie již dávno žádati o foto choditi přestala....... neměv času, byv v tyto chladné večery často hleděv z okna a blouznivě opakovav: "... jaká je?.... jaká?, - nikdy by nebyla taková...."<br>
... jako na tvojí fotce :o). Vyzařuje potenciál, kterej budí respekt<br>
proč mě ale pronásleduje posedlost vidět ji nelíčenou?<br>
(byla by škoda a asi hloupě, ale oříznul bych z vrchu na ca 3:4, ten účes tak nějak "ukotvuje děj" ...nebo ne? ... hm)

"Koněm" dřív četl nebo viděl? Odpověď v liniích / držení těla, geniální. Čistota anděla, černá duše chlapa, smyslně krocená. Polapenej sen. - Mihotavé jevení, nutící neustále se přesvědčovat, o (ne)skutečnosti opustit horizont fotografie...<br>(TK: název)

Excelentně chycenej mžik, pocitovej dialog ... přímo v kontaktu, nořen do vody, děje ... asociace na atmo. filmu Čierna mačka, biely kocúr (Kusturica), taky lecco co bylo (nic co by děj vázalo na konkrétní léto roku xy - "asociační svoboda":o))) ... imaginace na hladině, eh .......<br>
(- tvrdý světlo, ba, za vysokýho slunce, ve vodě, dech tajíc, mžik chytajíc, mno, každá rada do zahrada)

Jak snová ilustrace z příručky pravidel společenského chování od Gutha Jarkovského :o))). Ten kontrast, určitý upjatosti v "erosu" linie ženy, neguje všechny dogmata (společenskýho chování) na jediný - pánové!, -nedotýkat se (obraz to podtrhává).<br>Ovšem tušil jsem dál něco blízkýho, tak neodbytně, že sem se tentokrát neudržel a četl komentáře, dřív než sem komentoval. Děkuju LH za vysvobození - subjektivně skutečně vektor: H.Newton.<br>(technicky: jakékoliv "vylepšení" cejtim na škodu)

Parádní lato - nikde ani noha:o). Hlavní role, žádnej "kompars". Odešla? Zase zastavuje čas a je tu víc než se mnou. Kreslím do písku její linie ...
<br>(- snad "tvrdá kresba" ruka-vodní hladina a stejně tak nějak vyrušuje kresba linie těla resp. příliš světlá mezi hrudí a nohama při tmavém pozadí lesa; vysoká gradace - jenže jinde by to bez ní asi nebylo ono)

Těžká asociace letní parády!<br>
Harmonie - pohyb čeřením hladiny. Linie, šíje - křehkost víly. Něžná kontura obličeje, anonymní - dává prostor fantazii. Šaty - ve vodě jako doma. Pocitová tajuplnost a přece ...<br>
Další "periodu":o) příběhu (postavenou na náznacích?) vidím v okamžiku kdy "opouští náruč vody".<br>
(- tvrdé světlo)