Katka Schnablová
Celkem 13527 komentářů
23:42:54 25.06.2005
Libi se mi kompozicne, vzdusnosti. Nejsem moc poeticka duse, tak by se mi tam hodil nejaky ten rusivy prvek - treba mracici se Kleopatra na sloupku :-) Ale i tak je to pekne.
23:30:56 25.06.2005
Je to pekne. Lod se tam dobre hodi. Asi bych to trosku srovnala doleva, mozna posunula trochu dolu, aby bylo malicko min nebe .. ale to je hodne subjektivni
17:16:14 23.06.2005
Pusobi to rozhodne zajimave, poskladane je to dobre. Jen tak nejak nevim co s tim
15:51:55 23.06.2005
Iva, Jan Horna: myslim ze tu mam fotky lepsi i horsi. Tahle je trochu ulet, ale take ne prvni a asi ani posledni - obcas si nejaky dovolim :-)
15:50:20 23.06.2005
Je to kompozicne urcite zajimave. Nevim jestli je tu nejlepsi ten cerny ram - fotka pak vedle nej pusobi trochu sedive, i kdyz myslim, ze sama o sobe sediva neni.
14:38:28 23.06.2005
Emil: pevna hranice urcite neexistuje. U nekterych fotek bych si troufla rict, ze je to umeni, ale bude jich celkem malo. U vetsiny nebudu vedet. Ale jsou i fotky reportazni, kalendarovky, fotky zvirat, .. ty bych nenazvala umenim, ale zrovna tak mohou byt velmi dobre i mizerne. Tuhle fotku bych spolu s astala vistou nazvala spis kravinou nez umenim. Ale pro me milou kravinou, u niz jsem byla zvedava na reakce. Myslim ze to chapes docela dobre - mam tu jeste par fotek ze Salevy, ktere by se myslim libily, nejake docela povedene hory, i par "normalnich" snad docela povedenych rodinnych. Chtela jsem zmenu. Moc takovych fotek nemam, na to jsem moc konzervativni, abych si z toho udelala styl.
14:03:36 23.06.2005
Emil: Ne necekala jsem - manzel hlidal deti, ktere si hraly :-) Nevim jestli dobre rozumim tve druhe poznamce. Taky si pojmem umeni nejsem moc jista. U nekterych fotek (ne svych) mam dojem jakesi nadcasovosti, obecneho sdeleni nebo krasy, ktera bude platna jeste za 100 let. Ale takovych je malo, a pro mne jsou nedosazitelne. Nad motivaci, proc vubec fotit, casto tapu. Z praktickeho hlediska ma pro mne vyznam jen foceni klasickych rodinnych fotek, kde se deti hezky usmivaji a babicky z nich maji radost. A pak opet zcela normalni fotky z dovolenych, abysme mohli doma ukazat, kde jsme byli a jake to tam bylo pekne; na kazde nejlepe s jednim napozovanym usmivajicim se clenem rodiny. Ostatni fotky nikoho v mem okoli nezajimaji, a zdaji se jim ujete. Jelikoz ale me zase nebavi fotit jen tento typ stale stejnych zaberu, tak uz si pak mohu dovolit ujet v podstate kamkoliv. Coz obcas docela rada zkusim, i kdyz mi ne prilis velke sebevedomi jen obcas dovoli to zverejnit.