Opovrhované fotografické disciplíny

Určitě nejsem sama, kdo se občas nedokáže vměstnat do kategorií. Netušíte, do které fotku nacpat. Chce se vám zaškrtnout všechny nebo žádnou. Vyberete si namátkou takovou jaká se vám zdá zhruba plus mínus nejblíž, ale stejně to není ono. Je v tom pak pěkný chaos. Nejhorší ale je, že pak taková mezní fotografie není vůbec doceněna a odsouzena k neúspěchu. A to všechno jenom kvůli tomu, že škála kategorií je neúplná.
Já se například ve svém interním třídění fotek vůbec neohlížím na standartní rozdělení. Kategorie mám svoje. Tady je jejich výčet.

Kýčovka
Takové fotografie jsou zde zavrhovány. Ale přesto bych chtěla mít ve svém portfoliu pár dobrých fotek tohoto typu. Nejvíce odsuzovány jsou kýčovky západovky. Slunce zapadá do moře, silueta milenců ve zlatém řezu. A první co vás napadne je: ježíš, to je humus! No jo, ale stejně uděleje takovou fotku. Musíte si zaplatit drahou dovolenou u moře, vyčíhnout si to správné místo, donutit nějaké 2 lidi aby vám zapózovali (když už nejsou lidi, tak aspoň ta palma), vybalit nádobíčko včetně stativu, protože už je málo světla... a za to se dočkáte takového nevděku. Myslím že kýčovka-západovka si rozhodně zaslouží svoji kategorii.
Kýčovka-východovka v pohodě obstojí v konkurenci ostatních krajinářských fotek. Těch lidí, kteří dokážou zastihnout východ slunce jinde než v posteli, je hrozně málo. Osobně považuju tento druh fotografií za HRDINSTVÍ. Stejně tak to cítí i ostatní a proto odměňují autora body. Až si budu chtít zvednout průměr, překecám se a vstanu brzy :-)).
Tak co, nechtělo by to zvlášní kategorii?



Pohlednicovka
Další nedoceněný žánr. Asi proto, že občas hraničí s kýčovkou. Ideální pro ukazování příbuzným. Taková fotka nemá žádné umělecké ambice. Je sice třeba dobře řemeslně provedená - nějaké chroští v popředí, hlavní motiv ve zlatém řezu - ale je to nuda. Přece si ale nebudu kupovat pohledy! No, to by bylo pod úroveň. Obhlédnu místní stánky a pak se snažím to nafotit líp. To je pak něco pro ego, když se to povede.
Jediné řešení: nová kategorie.



Havlovka
Určitě ho znáte. Pan Jiří Havel - skvělý fotograf přírody, fotí hlavně hory. Spousta jeho fotografií má jisté charakteristické znaky: v předu motiv rostlinného původu v pozadí kopce. Občas mi to nedá a zafušuju mu řemesla, neboť to není vůbec špatný model. Fotka má zajištěno popředí, ještě k tomu barevné (někdy) a k tomu kontrastuje drsné pohoří.
Já, osobně, když fotím na horách, hledám kytku, vytahuju širokáč a k tomu si brblám pod fousy (které nemám): "Jo, jo, to bude havlovka". (Zde netrvám na založení nové kategorie)



Korunovka
To je velice specifická kategorie. Stromy vyfocené zespodu. Nic na tom není, to přece umí každý. Ale kdeže, jen si to vyzkoušejte. Udělejte korunovku, která bude stát za to a nebude vypadat jenom jako stromy vyfocené zespodu. Řesení: jedině nová kategorie to spraví



Strukturovka nebo-li břeťovka
Můj známý Břeťa fotky tohoto typu dovedl k dokonalosti. Viděla jsem jeho sérii obrázků rezavého plechu, červotočích chodeb, dřeva ... ale vždycky tam bylo ještě něco navíc než jenom ten patern. Měla jsem hrozně dobrý pocit, že s ním můžu u jednoho stolu a pít pivo. Občas zkouším ho napodobit, ale není to ono. Chtělo by to povzbudit ostatní, aby se věnovali i tomuto tématu. Vidím jediné řešení a je jasné které. (Davide, ne smazat mně z databáze jsem opravdu nemyslela).



Vlkovka
Fotky tohoto typu se ve své čisté podobě tady snad ani neobjevují. Turisté je zpravidla vyrábějí v blízkosti nějaké zjímavé pamětihodnosti. To potom slyšíte: ‚Hele, prosím tě, mohl bys mně vyfotit támhle s tou sochou/mrakodrapem/stromem/...'. Na fotografii je pak tradičně nějaký mravenec = já + ona pamětihodnost. Není co dodat, tradiční turisticko/rodinná kategorie. Ehm, no, taky jsem to dělala, když jsem se s kompaktem a kolegy ocitli v zajímavém zahraničí. A tehdy vznikl název této kategorie. Někdo si totiž vzpoměl na oblívený ruský večerníček ‚Jen počkej zajíci!'. V jednom z dílů si ZLÝ vlk vykračuje v květovaných plavkách po pláži. Najednou zjistí, že HODNÍ bobříci mají foťák. To je skvělá příležitost - ‚vypůjčí' si ho. Natáhne ruku, namíří si objektiv na obličej/tlamu, začne pózovat a mačkat spoušť.
Teď už vlkovky nedělám, maximálně speciální odrůdu: fotografické vlkovky. Fotografové totiž dokážou zaujmout kvůli záběru roztodivné pozice, zvláště když fotí nějaké brouky na zemi. Občas se dostávájí do různých nebezpečnýc pozic. To je třeba zdokumentovat, co když už ho nikdy neuvidíte. Rodina a přátelé ani reportáž tyhle situace příliš nevystihují a proto ...



No a to by mohlo pro začátek stačit.