Fotografie: * * *

Autor: Dan Török | |

Kategorie: zátiší

Vloženo: 20:39:58 11.09.2006

Technická data:

(paul eluard):

Poznámky a vzkazy:

Rozbil se alpský glóbus
Kde milostná dvojice zdánlivě snila
Na jeho bledých bocích
Bylo zobrazeno děvčátko
Smálo se směšnému sňatku
Záviděníhodného života


Dvě oči dvakrát dvě oči
Nikdy se dvakrát navzájem nepodobají
Žena byla neustále obrácena
K nejhorším temnotám soumračného Protea
Jenž lidem unikal


Mládí aniž by se vědělo kdy přijde jeho konec
Úsměvy načrtnuté políbeními
Bolest přerývaná políbeními
Dny byly nepříznivé jen tam těm druhým ženám
Hořeli velikým slepým plamenem
A nepoznávali nic.


Hledajíc salamandry
Zelených plamenů
Černého plamene
Léto tak bledé
K utišení nesmírného hoře
O prázdninách
Pijíc mléko
Na paloucích
Jak dítě
Zemře v noci


Nechceš-li tomu
Co říci
Krystale skály
Hravá šelmo
Skotačící pahorku
Má krasavice
Rozhazuje bezstarostně trávy
Modré vůní
Klopýtajících zvířat
Zmrzlé zřítelnice


Oslňující a nahá
Se včelou na stehně
Sám smích strach před strachem
V náruči mrazivého záchvěvu
Za bílého dne korál
Vroubí pěnu lesů
Sněžný keř odlétá
Nemám stínu který by ti mohl tvořit protějšek
Pod svou maskou slz


Jsi viditelná víc než kdy jindy
Na svých perlových plážích
Jsou tvé oči ještě krásnější


Vejce svítání vypouští své ptáky
Děti plazů s mramorovým srdcem
S očima dravé zvěře
Co zamlčovat
Mám-li ti naslouchati
Řetěz mostů
Jak stéblo
Chvějící se ve vzduchu
S velmi svěžím tělem s vlhkými vlasy
Lesk na čele
Obracíš se ke krásnému počasí


A když vyjde slunce
Na ranním nebi
Usmíváš se do mých nářků.


Muž
Kterého již opustily jeho bizarní představy o štěstí
Vnucoval svůj nepokojný hlas
Rozpuštěné kštici
Hledal tu křišťálovou šťastnou náhodu
Plavé ucho povolné k pravdám
Nabízel truchlivou oblohu jasně vidoucím zrakům
Citlivým pákám života
Již neočekával nic od své paměti ovívané pískem


Jediná láska léčila všecky léčky hranolu
Prameny jež se navzájem proplétají
Sněhová klávesnice za noci
Znovu a znovu se zachvívající a monotonní
Útěk návrat nikdo neodešel
Vše směřovalo k trampotám
Vše směřovalo k odpočinku
Dlouhé dny ozářené hvězdami výbuchů zlosti
Pro dlouhé dny rozbrázděné polibky
Dětství probíhající podzimem okamžiku
Aby vyčerpalo budoucnost


A sto nevinných neznámých nevědoucích žen
Abychom dali přednost té jež zůstala sama
Noc metamorfos
S nářky pošklebků
A s nenávistmi až k zoufalství.


Postavte zde podia estrády
Lampy pro potřebu hudebníků
Vyryjte všude směšné postavy
Čistou čarou živou čarou
Již by vám záviděli


Zavěšte květiny veliké ptactvo
Hned vedle uhlazených tanečnic
A jejich prázdných oděvů
Hned vedle ňader podivných ctností
Nedbalých neobratností


Hoďte plné náruče křehkých soch
Na velké balvany jisté sebou samotnými
Aby se rozpoutalo veselí
Aby vznikl bezděčný svět
Něžný a solidní
Za bílého dne se v něm klopýtá


Chtěl bych zůstati tam kde jsem


Nejnepatrnější bílá čára
Vedle černé skvrny
Lampa pro vidoucího
Albín
Pod polibky barev
Odhaluje svůj uštvaný pohled
Svou čistotu
Pestrý věnec
Růžových fialek
Zvadlých blatouchů


Má zalíbení v jiných ozdobách
Méně uklidňujícího jasu
Několik malých rukou vedle sebe
Pod bledým keřem
Brázdy nevinných dlaní
Se dotýká rukou aby se dotklo všeho
Bez zanechání stop
Nač tolik ohledů
Podrobte prohlídce vodní kapky
Zrna v cárech
Prohledejte marnotratného syna
Opatrnost je jen hra
Na stolku dítěte


Záludné arabesky prsou a rtů
Vrásky jež zanechává ozvěna
Poslední pěšinky slova
Uprostřed lomozu polí


Jednotvárný večer
Veliký dělník na zříceninách
Kat z opuštěných ostrovů
S větrem v prachu
Tisícerých stáří jež se bortí


Mrzká země
S bezbarvými pošklebky
Uzel obzorů jejž nelze rozplésti
Můj hněv jak vzlykot všeho konec
Pak v nekonečné černi


Odevzdanost pohledu
Jehož příchuť mělo všecko


Jeho víčka jsou uvězněna ve vosku tmy
A nic v ní nenalézají
Ani něhu ani život byť jakkoliv dávný
Který nebyl naším životem


Není samoty právě tak jako není zapomenutí.


Co zbývá ze všeho co jsem o sobě řekl
Podařilo se mi uchovati falešné poklady v prázdných skříních


Zbytečná loď spojuje mé dětství s mou nudou
Mé hry s únavou
Odjezd s mými chimérami
Bouři s oblouky nocí v nichž jsem sám
Ostrov bez zvířat se zvířaty jež miluji
Opuštěnou ženu se stále novou ženou
Jež má to štěstí že je krásná
Jediná skutečná žena
Zde jako všude jinde
Rozdávající sny těm kdož jsou nepřítomni
Její ruka ke mně vztažená
Se odráží v mé vlastní ruce
Říkám dobrý den a usmívám se
Nemyslí se na vědomost
A nevědomost vládne
Ano doufal jsem ve všecko
A zoufal jsem nade vším
Nad životem láskou zapomenutím spánkem


Nad silou nad slabostí nikdo mne již nezná
Mé jméno můj stín jsou vlci.


Dívky k ničemu schopné všeho
Sestry květin bez kořenů
Sestry vzpurných dětí
Maličké
Lhostejné
Omezené na chytrosti
Na rozum až k smrti
Připravené o mnohá tajemství
Opuštěné cizinky
Mé vzdálené družky
S tělem sentimentálním
Krásná sotva krásné ale stále krásné
Prostší než neštěstí
Vzácnější než krása
Svěřujete mi ze svých skleslých rtů
Ze svého zborceného úsměvu
Své jedy
O dcery Mithridatovy


A tak stavím proti lásce
Již hotové obrazy
Místo obrazů které by bylo třeba teprve vytvořiti.

Popis:

Klíčová slova:

exif