:)) Jene, o ten námět na fotku jsem se Ti nejspíš postaral já. Bábrlinkám jsem hrál odpoledne na jejich akci v klubu Poštovka. Po akci šly asi takhle hromadně na tramvaj. Tu uprostřed v bílé čapce poznávám, předsedkyně místního klubu důchodců. Furt brblala, že je to nahlas...
Bezvýznamnost, příteli, je podstata života. Je s námi všude a vždy. Je přítomna i tam, kde ji nikdo nechce vidět: v hrůzách, v krutých bitvách, v nejhorších katastrofách. Často vyžaduje odvahu rozpoznat ji v dramatických okolnostech a pojmenovat ji. Nestačí ale rozpoznat ji, je třeba ji milovat, je třeba naučit se milovat bezvýznamnost.
Komentáře (15)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Kundera viz jeho poslední román
A navíc si k tomu ještě ze mě děláš šprťouchlata.
Jaký je člověk bloud, když je mu šedesátpět, a jeden krásný den, pryč s pivem, s limonádou a s lustry v kavárnách, jenž září jako květ.