Už nikdy! Už nikdy nechci jít cestu, která nemá konec. Kecám... Není nad to, sáhnout si na dno svých vlastních sil.
Prostě když tě bičuje vítr 160 km/h (sotva to ustojíš) a do toho létají kroupy, které štípou jako včelí bodnutí, jsi celá promáčená, a přesto jsi čtyři kilometry od startu a kilometr do cíle a víš, že pak půjdeš ve stejném počasí pět kilometrů zpět; jdeš dál... Jirka mi v jednu chvíli řekl, že ztrácím tempo. Nasral mě!! Neskutečně! Přísahám, chtěla jsem na tý cestě umřít! ... nakonec jsme se semkli, obejmuli a došli. Žijeme !!! :D
Komentáře (9)
Prostě když tě bičuje vítr 160 km/h (sotva to ustojíš) a do toho létají kroupy, které štípou jako včelí bodnutí, jsi celá promáčená, a přesto jsi čtyři kilometry od startu a kilometr do cíle a víš, že pak půjdeš ve stejném počasí pět kilometrů zpět; jdeš dál... Jirka mi v jednu chvíli řekl, že ztrácím tempo. Nasral mě!! Neskutečně! Přísahám, chtěla jsem na tý cestě umřít! ... nakonec jsme se semkli, obejmuli a došli. Žijeme !!! :D