Dal jsem batoch do předpokládaného místa, zaostřil, položil vedle shnilý kus dřeva, batoh odstranil, natáhl samospoušť, vyndal planžetu, zmáčkl jsem drátěnku, odběhl do místa vedle dřeva, zatvářil se odpovídajícím způsobem a čekal. Brýle jsem jako nevhodnou rekvizitu odstranil - neviděl jsem pohyb závěrky a v pozadí zrovna jelo auto - neslyšel jsem zvuk závěrky - tudíž jsem se hnul příliš brzy. Opakoval jsem předchozí postup, auta už nejela, takže jsem vyčkal spásného klapnutí. Dva (!) plany.
první co mě napadlo, ten Míra je srostlý s tím mostem ...:o)
pěkné a zajímavé místo...pěkně tě zdravím :)
Ps. to byla samospoušť?
Že ses tak pěkně trefil s ostřením :)
Ok Míro, do uměleckých záměrů ti samozřejmě kecat nechci.
Jen jsem napsal svůj pocit. Velkoformátnictví je podle disciplína, kde za pár jedinečných výhod platíš podstatným zkomplikováním procesu. Přijde mi divné ty výhody pustit komínem a vydat se cestou soupeření s telefony a instagramem. Nevýhody zůstanou. Tenhle to podle mě celkem zvládal http://www.moma.org/artists/60
JB: Negativ mi okometricky připadá dobrý, na ntb jsem se "snažil" udělat z toho drámo, stíny jsem vědomě obětoval.
Použil jsem rady, při vyvolávání jsem se vodu snažil filtrovat, při skenu různé štětečky a šátečky používal. Retušoval jsem možná dva cuplíky. Takže moc díky.
Ještě zkusím netlačit tak na pilu. :)
Máš to zbytečně spadlé do stínů, i na těch nohavicích jsou fleky bez obnovitelné kresby. Buď je to podexponované nebo (spíš) nedovyvolané. Případně to zazdil sken. Podívej se na histogram.
Od středních tónů se to dá trochu opravit přes screen (demo), ale stíny jsou v pytli.
Takováhle degradace je na vf zbytečná. Na velký formát se obecně exponovalo a vyvolávalo na větší krytí, přineslo to bohatší stupnici polotónů, jednu z hlavních výhod vf. Na negativech bylo jen vzácně něco skelně průhledného. To šizení emulze přišlo až s nutností zvětšování, kde byl krytý negativ problém.
Komentáře (24)
ale chybka je to stejně ;o)
pěkné a zajímavé místo...pěkně tě zdravím :)
Ps. to byla samospoušť?
Že ses tak pěkně trefil s ostřením :)
Jen jsem napsal svůj pocit. Velkoformátnictví je podle disciplína, kde za pár jedinečných výhod platíš podstatným zkomplikováním procesu. Přijde mi divné ty výhody pustit komínem a vydat se cestou soupeření s telefony a instagramem. Nevýhody zůstanou. Tenhle to podle mě celkem zvládal http://www.moma.org/artists/60
Ale samozřejmě do tvorby ti nekecám. :)
Použil jsem rady, při vyvolávání jsem se vodu snažil filtrovat, při skenu různé štětečky a šátečky používal. Retušoval jsem možná dva cuplíky. Takže moc díky.
Ještě zkusím netlačit tak na pilu. :)
Máš to zbytečně spadlé do stínů, i na těch nohavicích jsou fleky bez obnovitelné kresby. Buď je to podexponované nebo (spíš) nedovyvolané. Případně to zazdil sken. Podívej se na histogram.
Od středních tónů se to dá trochu opravit přes screen (demo), ale stíny jsou v pytli.
Takováhle degradace je na vf zbytečná. Na velký formát se obecně exponovalo a vyvolávalo na větší krytí, přineslo to bohatší stupnici polotónů, jednu z hlavních výhod vf. Na negativech bylo jen vzácně něco skelně průhledného. To šizení emulze přišlo až s nutností zvětšování, kde byl krytý negativ problém.