to víš, ne každý z nich nosí jméno Jonathan Livingstone :)

Tenhle pán na fotce má světýlka v očích... ještě mu nevyhasla, to je strašně moc dobře........ jsou ale lidé, které svět semlel na šedivou kaši smutku a beznaděje... A my je potkáváme všude kolem sebe.. a máme strach se do těch vyhaslých očí podívat..... máme strach, že zahlédneme sami sebe...
Přikládám - s Michalovým dovolením - básničku cca 2 roky starou....
pohledy
......potkala jsem ten den tolik bolavých, smutných, vystrašených a prázdných očí... Mimochodem, tohle není depka! Tohle je lítost!!!
Poplatni době
která úspěch žádá
a když ne úspěch, tak aspoň
zařadit se v davu

Žijeme zmatkem
svých roztříštěných světů
Bedlivě střežíme pak
každé vlastní špatné došlápnutí

ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní

A pak se někdy v zámku zlomí klíč
a praskne pérko v hodinách
Při pádu dolů marně se chytáš
věcí cestou nastřádaných

Když slovo domov
už ztratilo svou cenu
v prázdnotě hledáš místo
kam se schoulit v čase chladu

Uvnitř je ticho zvenčí hluk
a slova v hrdle zadrhnutá
zmateně odečítají rytmus
ze vzorců pochodujícího světa

ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní

Uprostřed davu netečně žijí
s unaveným pohledem
jak svíčka vyhořelá
Jen malý plamínek kdesi u dna ještě bliká

A nás za noci jen někdy úzkost svírá
Ve vlastním shonu zacyklení
nemáme síly podat ruku
Bez vydechnutí dobíháme svět

A přece jsou to naše oči
co na nás hledí skrze mříž
Cosi nám brání ohlédnout se
Možná se bojíme zrcadlení..

ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní

taky už se těším, až si nějaké takové barvičky nafotím!

moc fajn!

5++