Protože jakžtakž ostrý jsou jen prsty, zaměřil jsem na ně svou pozornost a vida - je to přece jen zajímavý. Paní si zracuje každé tři dny postupně po jednom nehtíku.

Mě docela vadí bordel na scéně, kterej se jistě dal vyretušovat, hlavně pak je příliš vidět hrana - konec pozadí vpravo hore. Malíková hrana levé ruky modelky nešťastně kopíruje gaťky a ukazovák této ruky zase vytváří spolu s hranou palce pravé ruky a spodní linií pravého stehna pro mě neuralgický bod, stejně jako špička černé látky zapíchnutá do pravého předloktí. Modelka má krásné ruce, asi i nohy, působí však dost otlučeným dojmem, (patrně důsledek nějakého úpolového sportu). Miluju otlučený lidi, ale ne na takovýchto fotkách. Z mého pohledu kalhotky nebo bez - účinek stejný. Až se divím, jak málo mi vadí nepřirozená pozice nohou - holt nohy do praku a úspěch je zaručenej - a tak to má bejt!

Škoda názvu. Ale vzhledem k tomu, jak se na PP bodujou akty musím i tak dát bůra.

Jak zeď za ní chytá štych pleťovky, vypadá to jakoby tam stál někdo další voblečenej do lidský kůže. Jinak dobrý.

Je to v pohodě - mně samospoušť běží 12 vteřin! Méně zdatní jedinci si mohou naprogramovat i delší čas, ale to už by nemusela zase vydržet skupina - tydle mladý nemaj žádnou trpělivost.

Mělo se to jmenovat Pejsek, kočička a moucha - ta lítá kolem toho pejska. Vadí mi tam to dojící zařízení, měrka z mlíčnice a kýbl pro telata vlevo nahoře.

Na sport moc nejsem, ale v osmdesátymdruhym jsem ještě byl. A v Moskwe tadle móda prostě frčela a frčí dodnes.

Z podobný fotky jsem své dceři kdysi udělal vizitky. Kolik jich rozdala se mi nepodařilo zjistit.