Krásný pohled na ještěd. Já na něj čučím z práce z jiné strany...:o))

Něco na tom je. Ale žíly nerve.

Dobrá divoška! :o))

A už dejte pokoj se sněhem!!!

DH: Na otázku PROČ TAKHLE a nejinakhle asi nebudu umět odpovědět tak, abych ti dal šanci pochopit, co tím myslím. Ale zkusím to.
RM vzal úžasnou fotku úžasný krajiny v úžasným západu slunce. Tam, na místě nesmírně emoční zážitek. Jenže jak správně píšeš, nic na fotce není tak skvělé jako v reálu. Takže co s tím? Jak ty emoce předat, když sama fotka jich má zlomeček obyčejně tak malý, že ani nemá schopnost nastartovat fantazii kolemjdoucího? Je tedy třeba najít způsob, jak diváka oslovit, vyburcovat - a těch způsobů může být mnoho. Tohle je prostě jeden z nich a asi všichni tady cítí, že je to tanec na ostří nože. Ta hranice mezi kýčem a takto pojatým způsobem dotváření díla je měkká a prostupná. Někdo řekne "upatlaný kýč, obal na sušenky" v jiném to probudí stejné nebo podobné emoce, jaké měl autor, jaké tam chtěl dodat.
A já si nemyslím, že ve druhé skupině jsou nevkusníci. Spíš si myslím, že kýčobijci mají hranice vkusu posunuté příliš k obecně závazným "svatým pravidlům" - natolik, že cokoliv je mimo ně ani nemají schopnost vážit a cenit jinak, než odsudkem. Nemají schopnost nechat se oslovit dílem vně těchto bariér.

JD: že to sem dáváš ti v životě neodpustím.

Na zeď bych si to nepověsil, ale stejně...