David: Však já to taky neberu jako půjčku za oplátku. ;o) Prostě jsem jen reagoval na to srovnávání kategorií. Imho je totiž právě tahle jedna z nejdůležitějších v našich životech. Umění nás může někdy hladit po duši, dokument nám připomíná kdo jsme a co děláme. To je všechno super, ale rodina a přátelé... to jsme opravdu my a náš život. K těmto fotkám se i po letech vracíme a ať už mají jakoukoli kvalitu, pro nás znamenají něco jiného než obrázek na malém papírku.... Jsou to vzpomínky. Jako pubescent jsem se často usmíval, když jsem prarodiče slyšel vykládat o všech dětech a příbuzných co dělali a jací byli. Teď už to začínám chápat. Nevím jestli se mi v 70ti letech bude pořád líbit Mona Lisa, ale rozhodně vím, že budu vzpomínat na dějiny svoje (kam spadají i známí) i své rodiny.
David: Promiň. Už jsem zapomněl že kategorie "rodina a přátelé" je jen takovou fotografickou zkouškou oproti "umění aktu" a jiných vrcholových disciplín. Když chceš reakce s nadhledem, napiš si požadavek do poznámek. ;)
Tak nějak se nedokážu srovnat s tou celkovou kompozicí. Na mě ten obrázek působí velice vtipně. Dost možná je to tím skoro dpitým chardone, ale dokonale mě matou ty plavky. :) Takměř karikaticky na mě působí ta ňadra. Jednou je vidím jako prapodivný přívěsek na bradě a v druhé fázi jsou to kolena (její) vznášející se nad vodou. :)
První věc co jsem po instalaci XP udělal, že jsem ten podobnej hnus rychle z plochy odstranil. Nedalo se na to koukat. Tahle fotka v sobě taky nic zvláštního nemá. Chápu, že tě scéna s jedním mrakem zaujala, ale bohužel ten mrak nemá žádnou zajímavou strukturu.
Petr Šigut: Nikde jsem netvrdil, že by měla být vyjímečná. Je prostě zajímavá, atmosféru uvolňující a imho velmi decentní a jemná... příjemná. Nemyslím si, že by to nikdo jiný nezvládl... jen říkám, že zrovna tohle celkem zvládnuté je. Hodně fotek holek v tzv. glamour, nebo modelingové kategorii jsou těmi, kterými se sice probíráme, ale po krátkém skouknutí zavřeme a koukáme na jinou. Zmizí v prpadlišti dějin stejně rychle, jako se objevily. Tohle je fotka, u které se dá vypít i sedmička vína. Alespoň tak působí na mě. A koukni na Ivana. Když i jeho oko při pohledu na tento obrázek zjihlo, tak dost možná bude opravdu i vyjímečná. ;o)
Mně pořád Valerie není jasný, jak s tím fotoaparátem dokážete tak dokonale ovládat tu hloubku ostrosti(?). Ještě jsem neviděl kompaktní digitální přístroj, který by na tuhle vzdálenost dokázal tak příjemě oddělit roviny (já se tedy v tom 2x neorientuji... je to doufám kompakt?). Nebo se mi to jen zdá? To je totiž taky možné. Věřím tomu, že když někdo řemeslo ovládá, tak dokáže vzbudit různé dojmy. Mně na těch zádech přijde dost ostrý přechod bez husí kůže a sní. Fotka jako celek každopádně působí dost zajímavě. Barevně, kompozicí i obsahem. 4++
To nevypadá na škrábance, ale na prach. Co ti budu vykládat... na kráse to nepřidá a obsahem to není žádný umění, krerý by mělo zůstat nenarušeno jekýmkoli zásahem. Pocitově? Keř, sníh, kopec, lidi, stopy. Banální to není.... jen moc běžné.
PZ: Neslušně upřímný?!? :o))))) tak to je teda zápich :o)))) Ne že bych tento myšlenkový pochod nechápal (je tu hodně lidí co tímto způsobem myslí), ale ta formulace je opravdu famózní. To si musím zapamoatovat... určitě se to bude někde hodit. ;o)
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Tleskajícím děkuji...
;o)
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Ota: Kdopak to za mě mluví? Jako bych to už někde...
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |
Petr Hořice |