Jiří, však když jsem Cartera viděl na interenetu, měl jsem dost rozporuplný pocity, zas sem druhej (stej). Však to všichni známe, kdo tohle nezažil, ať zvedne ruku :-) Je to fascinující svět klukovských her, dívčích pohádek, mystiky, malý Velký venkovský svět. Ha! nikdo ruku nezved.

Jirko, jaký zle, máš pravdu. U mě to bylo tak, že jsem začal s tímhle efektem pracovat, aniž bych Cartera znal. Bavil jsem se o tom nejdřív s Vrabkem a Helenou. Vyrobil jsem si manžetku pro uchycení nakloněného objektivu k zrcadlovce, všechno vyzkoušel, něco nafotil a dostalo mě to. Na Cartera mne upozornil až Lubomír Vlk, když jsem mu svý práce ukazoval. Když jsem si pak četl rozhovory s ním, nechápal jsem, jak je to možný, že vidí tolik věcí tak stejně. Jasně, že to nic neznamená, snad jen to, že je mi jeho poetika upřímně Moc blízko, nehraju si formálně na ní, abych byl zajímavej, a mám Moc velkou chuť ji pro sebe rozvíjet a určitě dojdu někam jinam.

Miloši, že jo! :-))

koukám na to už chvilku, a pořád se mi kompozice rozpadá na těch dvou bílých plochách. kdyby nebyl stolek, byl bych radši

a já za 5, je to hravý

tím líp, sem si neodvážil domýšlet :-))

je to komorní věc, černé malé jeviště. fakt to nevidím. ale bez obalu, když je to z tvých úst, budu o tom přemýšlet a ještě to teda nechám takhle. ale rozhodnutýho nemám ještě nic.

tak na chvíli, jo? :-)

sem tu zas, nic neřezej, je dobrá.

když já prostě ten Linhof moc beru...

pro mne je to krásná stínoHRA, výraz se bezva hodí k tématu, moc se mi to celkově líbí. 63 bodů je hodně mále v tomhle okamžiku.