Fotografie: Altes Museum - Berlín

Autor: George Broom | |

Kategorie: architektura

Vloženo: 14:14:21 22.03.2004

Technická data:

Fuji FinePix S 602 Zoom

Poznámky a vzkazy:

Šest tisíciletí v zrcadle pokladů Synů nebes
Německá metropole se pyšní kulturní senzací - výstavou skvostů ze staré Číny Přivezlo ji osmnáct letadel. Její přípravy trvaly celé desetiletí, Němci kvůli ní museli přijmout zvláštní zákon. Jeho litera zaručuje, že všech 400 exponátů z fondů tchajpejského Národního palácového muzea se po akci zase v pořádku vrátí na Tchaj-wan.

BERLÍN - Ten se totiž obává, aby Čínská lidová republika nenechala cennosti v cizině soudně obstavit. Pojistná částka na kolekci byla stanovena na půl miliardy dolarů, garanci převzala spolková vláda .

Hodnotu většiny relikvií starých mnoho tisíc let ovšem nejde objektivně vyčíslit. Když chtějí historici umění laikům aspoň nějak ozřejmit světový kulturní význam kolekce z tchajpejského muzea, přirovnávají ji k Priamovu zlatému pokladu nebo k tomu nejcennějšímu, čím se chlubí pařížský Louvre.

V čínském kontextu mají ale poklady shromážděné mnoha císařskými dynastiemi navíc i velice silné emoční a politické vazby. Jsou vnímány asi tak citlivě, jako třeba u nás královské korunovační klenoty a svatovítský poklad.

Od císařů k Čankajškovi
"Skutečný význam má jen to, čím prostupuje umění," bylo krédem jednoho z čínských vládců - Synů nebes, jak zněl jejich dynastický titul.

Shromažďování kulturních hodnot chápali císařové jako součást svého božského poslání na Zemi. Věčná síla umění ztělesňovala jejich moc a mýtickou nesmrtelnost. A také věčnost kultury Říše středu - jediné civilizace, která si udržela kontinuitu od starověku podnes.

Základ sbírky, kterou nyní ji tvoří kolem 700 tisíc položek, položil císař Tchai-cung: v desátém století našeho letopočtu začal shromažďovat vzácnosti starobylé i dobové, jež dostával jako dary od vysokých úředníků a diplomatů.

Panovník za panovníkem pak k těmto sbírkám přidávali další unikáty. Dvorské sbírky za zdmi Zakázaného města v Pekingu se tak utěšeně rozrůstaly, a zejména od dynastie Ming k nim navíc přibývaly i nejlepší výtvory z císařských manufaktur.

Když pak v roce 1924 poslední císař Zakázané město opouštěl, přebírala Čankajškova vláda oslňující státní poklad. Sbírky jako celek naštěstí příliš neutrpěly, a to i přes fakt, že odstavený vladař stihl před tím některé cenné kusy prodat, nebo aspoň zastavit.

Velké putování velkou zemí - a poté přes moře
Kolekce se následující rok proměnily prakticky v regulérní pekingské muzeum. To ještě ovšem nikdo netušil, jaký dobrodružný osud je čeká.

Kvůli japonské invazi do Mandžuska budící obavy o možný osud metropole byl poklad Synů nebes zabalen a uložen do dvaceti tisíc dřevěných evakuačních beden. Ty byly v roce 1933 odvezeny na jih. Nejdříve na několik let do Šanghaje a poté do Nankingu. Ale ani tam nezůstaly dlouho. Čekal je další přesun do S`- čchuanu.

Je neuvěřitelné, co všechno starobylé, tisíce let staré bronzové nádoby, plastiky z jaspisu a nefritu, unikátní porcelán a vzácná keramika, kaligrafické svitky, malby na hedvábí, emaily, řezané laky a spousta dalších velice zranitelných předmětů bez velké úhony absolvovaly. V dějinách lidstva se asi těžko bude hledat obdobný příběh obřích manévrů, kdy malé náklaďáčky na rozvrzaných korbách převážely tisíce kilometrů z místa na místo kompletní kulturní odkaz celé jedné civilizace.

Když pak propukla občanská válka, dobrodružství pokladu pokračovalo. Čankajškova armáda poražená Mao Ce-tungovými vojsky při útěku na Tchaj-wan nalodila většinu beden se sbírkami a přepravila je na ostrov. A protože v Čínské lidové republice stihla během Maovy kulturní revoluce nenávratná zkáza obrovské množství hmotných památek, lze bez velké nadsázky tuto anabázi označit za záchranu pokladu.

V Tchaj-peji pro něj bylo v 60. letech speciálně postaveno Národní palácové muzeum. To původní kolekci nejen zrestaurovalo, ale plynule ji doplňuje a rozšiřuje o dary i systematické nákupy.

Na Sprévě poprvé, v Evropě podruhé
Nynější berlínská výstava z tchajpejských fondů otevřená od července v hlavních prostorách Altes Museum (bude tu do 12. října, pak se od 21. listopadu na čtyři měsíce naskytne táž příležitost ještě v Bonnu) je v poválečných dějinách teprve druhá taková v Evropě. Naposledy okouzlovalo bohatství odkazu čínských císařů v roce 1978 Paříž.

Soubor připravený v metropoli na Sprévě je sestaven doslova z lahůdek: nejstarším objektem je drobná plastika ptáčka vyřezaná do žlutozeleného nefritu zhruba před šesti tisíci roky. Je tu hojně představena nejvzácnější keramika a porcelán. Jsou tu úžasné bronzové rituální nádoby, malby na hedvábí i papíru i šperky. Kdo jim rozumí, ocení ukázky kaligrafie. Je tu spousta dalších unikátů, které jiná muzea mají k dispozici tak na obrázcích nebo v kopiích.

A i když styl berlínské expozice působí ve srovnání se zmíněnou pařížskou výstavou (která byla v duchu svého názvu Paměť císařství pojata instalačně jako velkolepé divadlo času) až stroze a zvěcněle, naskýtá se tu i českým zájemcům prakticky na dosah opravdová pastva pro oči a hostina pro duši.

Popis:

Klíčová slova:

exif