Výroba černobílých zvětšenin v koupelnových podmínkách

Martin Hruby | |

Úvod

Tímto článkem navazuji na svůj článek o vyvolávání černobílých stříbrných filmů v domácích podmínkách. K napsání tohoto článku mě jistým způsobem donutily dotazy kolegů typu: "kam to chodíš TISKNOUT??". Pochopil jsem, že se lidstvo řítí do úpadku a je tudíž nutné dále osvětově pracovat na udržení alespoň minimálního povědomí o fotografických procesech.
Úvodem bych chtěl tedy říct, že výrobou černobílých klasických fotografií míním zvětšování políčka negativu na fotografický papír a jeho následné zpracování v chemických lázních (vývojka, ustalovač). Zpracování filmu nazýváme negativním procesem, zpracování fotografií se nazýme pozitivním procesem. Oba procesy jsou chemicky velmi podobné.

Vybavení pro zvětšování fotografií (hardware)

Základní nezbytnou pomůckou pro získání zvětšeniny je fotografický zvětšovák (angl. enlarger). Zvětšovák je v podstatě promítačka, do které se vkládá, typicky černobílý, film. Pomocí objektivu a zdroje světla je políčko vloženého filmu promítáno na kus fotografického papíru. Celý optický systém je optimalizován na ideální rozložení intenzity světla na plochu promítání - jinak řečeno, zvětšovák musí svítit na každý bod promítané plochy stějně silně. Zvětšovací objektivy jsou podobně optimalizovány a to na co možná nejlepší kresbu po celé ploše plochy. Jejich práce je opačná k práci objektivu fotoaparátu - z malé plošky mají přenášet obraz na relativně velkou plochu. Za určitých okolností smíme zaměnit objektiv fotoaparátu a objektiv zvětšováku, ale tohle použití je spíše okrajové.

Významným parametrem zvětšováku je formát filmu, který do něj lze vložit. Existují zvětšováky kinofilmové, středoformátové (6x6, 6x9, pochopitelně pojme i kinofilm) a velkoformátové (9x12, 13x18, ...., včetně menších formátů). S každým formátem zvětšovaného políčka se pojí i ohnisková vzdálenost zvětšovacího objektivu. Pro kinofilm se používá ohnisko 50mm, pro 6x6 je to ohnisko 80mm a podobně. Jiná ohniska způsobí podobný efekt jako širokoúhlé nebo tele- objektivy. Navíc je objektiv navržen na přenos určité plochy z předlohy. Kratší objektiv prostě nemusí pobrat větší (plošně) celé políčko filmu.

Pro první pokusy se zvětšováním se můžeme spokojit s menším zvětšovákem domacího legendárního výrobce Meopta (www.meopta.cz). V bazarech jsou haldy zvětšováků od Meopty řady Axomat, Opemus a Magnifax. Axomat je amatérský zvětšovák pro kinofilm, Opemus je zvětšovák do 6x6cm pro náročnější uživatele a řada Magnifax (do 6x9cm) pro skoro fajnšmekry. Zvětšovák by měl být opatřen rámečkem na film a objektivem. Značku objektivu nemá smysl pro první pokusy moc řešit. Cena kompletního obyčejného zvětšováku by mohla být od 500-1500Kč podle stavu přístroje a snahy prodávajícího se té velké a těžké veci zbavit. Poznamenám ještě, že zdrojem světla ve zvětšováku může být buď žárovka s kondenzorem nebo tak zvaná barevná hlava (případně multigradační hlava). Pro začátečníka rozhodně doporučuji variantu s obyčejnou žárovkou.

Pro odměřování doby osvitu papíru jsou další nezbytnou součástí zvětšovákové hodiny. Fungují jako kuchyňský budík. Na určitou nastavenou dobu pustí elektřinu do zvětšováku a on proto svítí. Nejrozšířenější typ hodin jsou hodiny značky Vipo Combi nebo Novex. Lze je koupit v bazaru za asi 300Kč.

Pokud nekoupíme objektiv přímo se zvětšovákem, pak doporučuju přibrat sklo od tuzemské Meopty za bazarové lidové ceny. Předpokládám ohnisko 50mm. Belar za asi 100-200Kč. Anaret za možná 400-500Kč. V této řadě je nejlepší Meogon - Meogon 2,8/50 by měl být do 1000Kč. Pro začátečníka dělajícího obrázky 9x13 je to skoro jedno, ale u větších fotek se opravdu vyplatí investovat do kvalitního zvětšovacího skla. Stojí obvykle zlomek ceny našeho nejlepšího fotografického objektivu a přitom má na výsledek největší vliv.

Papír se zpracovává ve fotografických miskách. Zvolme si nejoblíbenější formát a kupme misky v potřebné velikosti. Osobně bych doporučoval alespoň rozměr pro papíry 18x24cm. Kus v bazaru může stát do 50Kč a potřeba jsou tři - pro vývojku, přerušovač, ustalovač (možná ještě jedna pomocná na praní). Ke každé misce je nutná jedna fotografická pinzeta - je plochá a nepoškozuje papír.

Zvětšování a vyvolávání fotek probíhá v naprosté tmě - tedy, až na povolené osvětlení (bezpečné, ...). Světlo proberu o pár odstavců dál. V tomto momentě můžu říct, že nejuniverzálnější světlo má červenou barvu a lze opět koupit v bazaru pod názvem ochranné osvětlení do fotokomory.

Vybavení - shrnutí

Zvětšovák - do 1500Kč (včetně objektivu)
Hodiny - 300Kč
3 misky - 150Kč
3 pinzety - 150Kč
Osvětlení - 300Kč
Pohledem na inzeráty zjistíte, že to jde získat pohromadě i za nižší cenu.

Materiál - papíry, chemie

V zásadě potřebujeme dva typy materiálu: fotopapíry a fotografickou chemii pro pozitivní proces.

Budu předpokládat naprostého začátečníka, který navíc nemá dobrý přístup k obchodům s materiálem. Bude tedy nutné se spokojit s materiálem značky Foma tuzemského výrobce. Obchody Foma jsou v každém větším městě a Foma má i zásilkovou službu (stránky www.foma.cz). Pro pokročilé bych doporučoval materiály Foma naprosto ignorovat a věnovat se papírům Agfa a chemii Tetenal. Časem každý zjistí, že zahraniční materiály jsou nakonec levnější než materiály Foma a rozhodně lepší.

Fotografický papír pro ČB fotografii rozlišujeme podle několika atributů:

1. Podložka - fotocitlivá emulze je nanesena na podložku (nosič). Existují podložky typu RC (plast) a FB (baryt, karton). My se budeme věnovat plastovým podložkám RC, které jsou oblíbené pro svou snadnou zpracovatelnost.
2. Gradace - gradace je známy fotografický pojem (souvisí s kontrastem). Existují papíry jedné gradace (monogradační) a papíry multigradační. Zpracování multigradačních je náročnější (nutné jsou spec. filtry), ale nese lepší využitelnost materiálu. Zatím se omezíme na papíry mono-gradační.
   
3. Povrch - lesklý, matný, polo-matný (též velvet) a další. Nejuniverzálnější je povrch lesklý a navíc se dobře skenuje. Polomatné a matné papíry jsou oblíbené u portrétních zvětšenin.

Našim začátkem bude lesklý monogradační RC papír normální gradace - například Foma Fomaspeed (prodavači oznámíme: "chtěl(a) bych papír Fomaspeed lesklý normální, rozměr .... ").

Pro vyvolání papíru je nutné koupit ještě vývojku a ustalovač. Držme s Fomy (ač neradi) a chtějme pozitivní vývojku Fomatol LQN a ustalovač Foma Fomafix (dohromady asi za 130Kč).

Příprava na zvětšování

Zvětšování a vyvolávání papírů by mělo probíhat v naprosté tmě. Logicky taková práce není možná a je nutná určitá forma bezpečného osvětlení. Proto jsou fotopapíry necitlivé na určité barvy světla. Monogradační papíry jsou necitlivé ke žlutozelené a červené. Multigradační papíry jsou necitlivé k červené (a pak ještě snad ke zlaté, hnědé, ....). Průnik tvoří červená. Argument pro žlutozelenou je, že v tomto světle je líp vidět obraz na fotografii a proto lze lépe pracovat. Uvidíme, že tento argument je zhovadilost.

Zvětšovák a všechno ostatní umístíme do světlotěsné místnosti. Typickou místností je koupelna. Nářadí rozmístíme ergonomicky a pohodlně. Snahou je také oddělit tzv. suchou a mokrou část (místo zvětšováku a umístění misek). Světlo by mělo být alespoň metr od zvětšováku a misky s vývojkou (aby bylo opravdu bezpečné).

Namícháme vývojku podle doporučení výrobce a vlijeme do první misky. Misky doporučuju označit a v dalších seancích je už dále neprohazovat. Jako přerušovací lázeň lze použít vodu s octem, čistou vodu nebo slabý ustalovač. Varianta se slabým ustalovačem je asi nejpraktičtější (Fomafix 1+20 nebo použitý ustalovač). Máme tři misky se třemi roztoky a v každé misce je jedna pinzeta. Důležité je nenacákat ustalovač do vývojky. Mísení přerušovače s ustalovačem není až tak kritické.

V tomto momentě by měla být komora připravena ke zvětšování. Je opravdu vhodné zabezpečit světlotěsnost komory. Světlo z vnějšího prostředí ovlivňuje kresbu na fotografiích.

Zásady manipulace s fotografickým papírem

Papír se dodává v obalu z tuhého kartonu. K papírům přistupujeme výhradně jen v temné komoře a ve tmě. V krabici s papírem je ještě pytlík z černé folie (jak na jahody). Papíry jsou až v tom pytlíku a jsou tam v bezpečí. Kontakt papírů s denním světlem je okamžitě zničí. Na papíry saháme suchýma a čistýma rukama. Ruce potřísněné ustalovačem jsou pro papír také smrtící.

Zvětšování

Jsme zalezlí v komoře. Papíry jsou uloženy bezpečně a v miskách šplouchají lázně. Delší pobyt ve tmě může u člověka vyvolat trudomyslnost. Je proto vhodné si zajistit i nějakou přídavnou zábavu - typicky hudbu.

Vyrobení fotografie sestává z následujících kroků:

1. Instalace negativu do rámečku zvětšováku.
2. Nastavení výřezu a zaostření.
3. Zjištění vhodné expozice papíru.
4. Expozice (osvit) papíru.
5. Vyvolání papíru v pozitivní vývojce.
6. Přerušení vyvolávání v přerušovací lázni.
7. Ustálení papíru.
   
8. Praní a sušení.

Instalace negativu do rámečku

Pracujeme za normálního světla.

Z tohoto místa se promítá na plochu papíru. Absolutně všechno viditelné v okolí filmu bude mít svůj obraz na fotografii. Je nezbytné uchovávat rámeček v dokonalé čistotě - každý kousíček prachu se na fotce zobrazí jako bílá tečka nebo čárka. Nečistota nepropustí světlo a proto papír na druhé straně nezčerná. Film vkládáme do rámečku očištěný od veškerého smetí. Vhodný postup je ofukování filmu - například klystýrovacím balonkem. Film se vkládá tou lesklou stranou nahoru.

Nastavení výřezu a zaostředí

Zhasneme lustr. Svítí bezpečné světlo.

Jeden papír obětujeme jako vzor obrázku. Na jeho bílé ploše je vidět výřez promítaného políčka a stav zaostřenosti. Měníme výtah zvětšováku a zaostření pro dosažení chtěného výřezu a zaostření. Zaostřit se dá i pouhým okem. Pro větší zvětšeniny bych doporučoval zaostřovací lupu zn. Paterson, která umožní vidět samotné zrno fotografie. Výhodou zaostřovací lupy je, že nemusíte hledat na obrázku vyfocené ostré místo a to se snažit zaostřit. Ostříte prostě na povrch materiálu.

Ostření se provádí zásadně s odcloněným objektivem a blízko středu obrazového pole. Odcloněný objektiv totiž kreslí nejlépe ve střední části. S každou další clonou se zlepšuje kresba v okrajových částech a obraz se celkově jeví lepší. Každý zvětšovací objektiv má však ideální pracovní clonu (zlaté okno (oko)), na které kreslí nejlépe. S dalším cloněním kvalita kresby ubývá. Ideální clona bývá typicky clona posunutá dva-tři kroky od světelnosti objektivu (5,6 - 8, někdy 11).

Zjištění vhodné expozice

Exponujeme-li při fotografování všechny snímky stejně (správně), pak bude vždy kombinace výtah(zvětšováku)-clona-čas-papír stejná. Je třeba podotknout, že každý typ papíru má jinou citlivost a každá úroveň výtahu zvětšováku dodává na jednotku plochy obrazu jinou intenzitu světla.
Bylo by dobré zjistit vaši kombinaci na správně exponovaném negativu a zjištěnou expozici brát jako referenční. Domluvme se, že pracovní clonou bude vždy clona 8.
Pro exponovaní papíru platí dvě následující pravidla:

1. Expozice by měla přesáhnout 5 sekund (do pěti sekund se papír nemusí chovat expozičně správně - lineárně).
2. Trochu předbíhám, ale: míru zčernání papíru již nebudeme dál ovlivňovat dobou působení vývojky.
   

U papíru je to jinak než u filmu. Papír se exponuje světlem a vloží do vývojky. Na rozdíl od filmu však vývojka nemůže papír převolat. Po vložení papíru do vývojky se pomalu začne vynořovat obraz (garantuju, že je to krásný pohled) a po uplynutí vyvolávací doby se stav obrazu již dále nemění! Pokud je papír nedostatečně exponován, pak již dál víc nezčerná. V opačném případě (přeexpozice papíru) sice můžeme vyvolávání předčasně ukončit, ale obraz v každém případě nebude dobrý.

Řešením je přesné zjištění expozice papíru (s daným políčkem filmu) a normální vyvolání v čase stanoveném výrobcem. Přistupme k metodě zjišťování doby expozice:

Než si najdeme naši referenční dobu expozice, musíme podstoupit hledání stylem pokus-omyl. Expozice je závislá i na síle žárovky ve zvětšováku - pro menší zvětšeniny (do 13x18) bude lepší žárovka 75W. Pro větší bych doporučoval 100-150W. Počítání s EV stupni expozice je stejné, jako u fotografování.

Nastavme clonu 8 a čas 5s. Na plochu obrazu do vhodného referenčního místa vložíme kousek papíru a exponujeme. Tady oceníme červeny filtr umístěný pod objektivem zvětšováku. Papír není citlivý na červenou a proto smíme promítat obraz přes červený filtr na fotografický papír a tak hledat místo pro expoziční zkoušku. Exponovaný papír vhodíme do vývojky a čekáme na vyvolání. Během vyvolávání papíru je vhodné s ním občas ve vývojce pohnout (pomocí pinzety). Po vyvolání vložíme do přerušovače (na 10-20 sekund podle nálady) a pak na 90s do ustalovače. Zjistíme stav zčernání a posouváme expozici nahoru a dolu. Místo krácení expozice pod pět sekund zacloníme o jeden stupeň objektiv. Proces lze urychlit, protože už po vyvolání vidíme, jestli je papír úplně bílý nebo černý. Nemusím snad dodávat, že se papír dává emulzí nahoru (emulze je ta lesklá strana, která se i lepí ke rtům). Ještě existuje tak zvaná proužková zkouška: papír exponujeme základní dobou, pak část překryjeme a stejnou dobou exponujeme znovu. Půlením intervalů na papíře vytvoříme sadu proužků, každý s jinou expozicí. Tu vhodnou pak vybereme po vyvolání.

Z testu pokus-omyl nebo z proužkové zkoušky vybereme nejlepší expozici. Obvykle se obraz mírně změní po uschnutí papíru (sníží se sytost černé). Buď s tím počítáme nebo prohlížíme až suché kousky. Posuzovaní expozice provádíme na denním světle (ideálně) nebo na umělém. Nikdy však pouze pod bezpečným červeným osvětlením! (To je ona slíbená zhovadilost). Každý druh světla dává o fotografii jiný dojem. Smyslem je mít standardně osvětlený dojem.

Expozice

Máme zjištěnu dobu osvitu. Zakryjeme objektiv červeným filtrem, pustíme hodiny (zvětšovák promíta), zkontrolujeme nastavenou clonu, vložíme papír a pod červeným světlem nastavíme papír do správné polohy podle zvoleného výřezu. Vypneme hodiny a odsuneme červený filtr. Soustava zvětšovák-papír je připravena k vytvoření zvětšeniny. Spustíme hodiny. Po uplynutí nastavené doby se hodiny automaticky vypnou a papír je exponován. Během expozice je vhodné s ničím netřepat - každý otřes zvětšováku se projeví na kvalitě kresby.

Vyvolání papíru

To již bylo naznačeno. Existuje několik způsobů vkládání papíru do vývojky (do obecně každé lázně). Já postupem času odvodil tento:

1. Papír položím emulzí dolů do misky.
2. Pinzetou poklepávám po okrajích, ať se celý papír namočí stranou emulze. Trvá to 2-5 sekund.
   
3. Pinzetou papír obrátím emulzí nahoru. Kolebáním misky papír vpluje pod hladinu vývojky. Hladina v misce by měla být alespoň 1cm od dna (šlo by i míň, ale to vyžaduje větší akrobacii v míchání vývojky). Papír by se měl během vyvolávání ve vývojce hýbat, resp. vývojka by se měla hýbat. Lze toho docílit kolébáním misky.
4. Po uplynutí doby vyvolání vyjmu pinzetou papír a nad miskou ho nechám okapat. Stékání vývojky do misky je slyšet. Čekáme, dokud neokape většina vývojky z papíru - jednak se nevynáší z misky ven (neubývá) a pak se ani neznečišťuje přerušovací (potažmo ustalovací) lázeň. Dbejme na chemickou čistotu lázní!
5. Stejný postup aplikujeme na přerušování (10-20s) a na ustalování (až 90s, podle údajů výrobce).
   

Po ustálení papíru smíme v komoře rozsvítit a přistoupit k praní papíru.

Praní a sušení

Praní papíru typu RC je nenáročné a rychlé. Stačí 2 minuty ve vlažné tekoucí vodě. Po vyprání pověsíme zvětšeninu kolíčkem na prádlo na šňůru. Schnutí trvá nejvýš jednu hodinu.

Ja peru buď nekolik menších papírů v lavoru nebo jeden v misce stylem zlatokopa s rýžujícího zlato.

Obecné pokyny

• Lázně mají svoji funkční kapacitu (výtěžnost). Po skončení práce je slijeme do lahví a použijeme příště. Vývojka se kazí při styku se vzduchem a v teple. Ideální pro skladování vývojky je lednička. Výtěžnost jednoho litru pracovního roztoku FOMAFIXu je asi 3 metry čtvereční papíru. Po dvou metrech bych ho vyměnil. Použitý ustalovač může sloužit jako přerušovač.
• Ustalovač je nebezpečná látka. Styk ustalovače s nevyvolaným papírem je nežádoucí. Udržujte si čisté ruce a rozumnou čistotu v komoře.
• Naučte se poslepu ovládat hodiny. Rychlá práce s hodinami urychlí celý postup zvětšování.
• Objektiv se s každou novou zvětšeninou musí odclonit (zaostřování). Sledujte nastavení clony před finální expozicí papíru. (Občas se zapomíná zaclonit)
  
• Naučte se najít stranu emulze papíru. Ušetří vám to zničené papíry.
• Ke každému snímku přistupujte jednotlivě. Zásadně nikdy neposouvejte filmem v rámečku - může se poškrábat.
• Prach na zvětšeninách je věčný problém. Nenechte se jím odradit - časem ho zvládnete eliminovat.
• Proužkové zkoušky lze ošidit o ustalování. Přerušený papír (například v použitém ustalovači) má dostatečnou trvanlivost na posouzení zkoušky.
  

Závěr

Zvětšování fotografií je klasická fotografická disciplína, která je stále ještě nenahraditelná metodami digitálního tisku. Není obtížné se tomuto umění naučit. Navíc je to zábava a velký relax.

---

---